Sedm nožů: Kudla od chirurgů bez diplomu, dagestánská obluda i kousek od jednookého kováře

Kyzyl, Tuva, Ruská federace, podzim 2019

Má ho tady na jižní Sibiři každý chlap a já ho také vždycky chtěl. Tyva bižek – tuvinský nůž. Takový, co se nikde nedá koupit, chlapi na vsi ho vyrábějí, z čeho se dá, třeba z listu pilky na železo či z pilníku nebo ho vykovou z ložisek. Je to svižná kudla bez záštity – dílu chránícího ruku od čepele, rukojeť mívá z rohoviny nebo z kožených kroužků, kterou pak Tuvinci nosí u pasu nebo v holínce a neberou si servítky, kdy a jak ji použít. I proto si ostatně vysloužili přezdívku „chirurgové bez diplomu“. Když se v létě koupou v majestátní řece Jenisej, jsou všichni pořezaní a zjizvení; teda ti, kteří zrovna nesedí v kriminále za to, že někoho fikli. 

Je jaro 2020 a v pražském Náprstkově muzeu se plánuje velká výstava o Sibiři; mám tu čest podílet se na její přípravě. A kvůli ní si nůž vypůjčím od Sajlyk, dávné tuvinské kamarádky, stejně jí to dědictví po tchánovi leží doma pod kuchyňskou linkou. Nůž úspěšně dovezu do Prahy a starý krám se nasvícený v muzeu promění ve sbírkový exponát. 

Koncem února 2022 zavelí Sergej Šojgu, ruský ministr obrany a sám napůl Tuvinec, k útoku na Ukrajinu. Volám do Tuvy, mluvím i se Sajlyk. „Už u mě byli z FSB, prý jestli jenom ceknu, tak jak jsem protestovala proti válce v Čečensku, skončím na třináct let v kriminále,“ sdělí mi. A já ji prosím – stejně jako své další přátele v Rusku, kterým se ten den dovolám –, ať se buď okamžitě sbalí a přijedou za mnou do Prahy, že něco vymyslíme, že se o ně postarám. Anebo ať mlčí a nikde se neexponují, protože jim nebude pomoci. Nakonec se všemi raději přeruším kontakt. Nedokážu prostě jen tak pozorovat, jak Rusko ruinuje Ukrajinu, a do toho si povídat s ruskými kamarády, zda už na Jeniseji roztál led. Navíc bych je už jen svou pouhou konverzací mohl přivést do neštěstí, kdo ví, co všechno ruská tajná služba FSB monitoruje. 

7. srpna 2023 mi zničehonic přistane v mobilu pár obrázků z tuvinské neošamanistické slavnosti. Odpovím Sajlyk, že na ezoterické hrátky nemám náladu – před pár hodinami jsem byl u toho, když nám do Pokrovsku na ukrajinském Donbasu poslali Rusové během čtyřiceti minut dvě rakety, všude bylo plno mrtvých i zraněných. Sajlyk vystartuje: „Tohleto není žádná žurnalistika, seš zalezlej u Ukrajinců někde za frontou, ani tě nenapadne, abys referoval o tom, co se děje na obou stranách. Víš, jak to vypadá v Doněcku? Všichni jedete jenom tu svoji ukrajinskou propagandu.“ Vypadá, že ten nůž, Tyva bižek, už nikdy nevrátím.