Rosťa v euforii aneb Kabaret, kam se vešla kromě akrobacie i příroda, nahota, rytmus a humor

Euforie. Dřív jsem ji hodně prožíval skrze pohyb, hlavně při běhu. Běžel jsem alejí ve Stromovce jen proto, že jsem běžet chtěl, a u toho se smál. Po čtyřicítce už to na žádné maratony moc nevypadá, ale euforii pořád sem tam zažívám. Určitě když vidím úspěchy našich snů. A někdy mi stačí i maličkost, třeba pustit si Rockyho…

I teď jsem v euforii. Po delší době režíruju velké představení, které se jmenuje R.I.E., Rest In Euphoria.

Naši profesi v posledních letech proměnil covid. Až do něj jsem jako režisér připravoval projekt tři roky a samotné zkoušení trvalo klidně tři měsíce, což se za pandemie změnilo. Chtěli jsme se adaptovat na situaci a klidně dokázali připravit komplet nový projekt za 24 hodin. Až teď jsem se vrátil do stavu, kdy byl klid na práci. Konkurz proběhl v únoru, přihlásilo se pět set akrobatů ze třiceti států, osm jsme vybrali. Přiřadili jsme k nim osm českých, celý podzim trénovali a teď až do Silvestra v La Putyce hrajeme.

Od začátku jsem myslel na to, že když se mě jako diváka něco hodně pozitivně dotkne, po chvíli ten pocit bývá pryč. Proto jsem si dal za cíl vytvořit představení, kde v euforii můžeš zůstat déle, odpočinout si v ní. Vznikl vlastně kabaret, do něhož se toho vešlo hodně – kromě akrobacie i příroda, nahota, rytmus, humor… Věřím, že to nakonec funguje. Nejen na mě.