Nešťastný Hlavák. Zpackaná komunikace, v níž chybí argumenty

Hrůza, chtějí nám zastavět park! Zmizí poslední louka na sáňkování! Nezbude tady jediná zeleň! Takové výkřiky bylo slyšet, když se v jednom z parků v naší čtvrti objevil buldozer a rozryl trávu. Hlas lidu byl neúprosný: na radnici se zbláznili nebo si nechali zaplatit, developeři můžou cokoliv. Až po nějaké době vyšlo najevo, že zde vzniká květinová louka. Ovšem radnice si za vlnu nevole mohla sama: nenamáhala se včas říct, o co jde. Přitom stačila jednoduchá cedule.

Vzpomenu si na tenhle příklad zpackané komunikace pokaždé, když vrcholí pobouření nad nějakým větším záměrem. A obávám se, že něco podobného potkalo i chystanou rekonstrukci hlavního nádraží v Praze. Termíny jako „udržitelná správa území“, „interpretace historického členění“ či „holistická povaha zadání“, kterými se ohání Institut plánování a rozvoje (IPR), si mohlo město nechat od cesty. A místo toho předložit věcné a srozumitelné argumenty, proč je vítězný návrh správné řešení. Dalo se přece očekávat, že když se dav zmocní několika vizualizací, na kterých bude předvádět svůj ostrovtip a duchaplnost, je zaděláno na ostudu.

Netvrdím, že dánský návrh, prezentovaný jako Šťastný Hlavák, je nejlepší plán. Na druhou stranu bych nerad, aby se skvělé novinky jako protažení tramvaje do parku u nádraží, oživení historické Fantovy budovy, zpříjemnění magistrály a provázání celého území příliš dlouho odkládaly, nebo dokonce spadly pod stůl. Vyšehradský železniční most, spojení města s letištěm, dostavba Pražského okruhu… Co k těmto projektům ještě říct? Aspoň něčeho z toho bych se chtěl dožít.