Mitrofanov o příjezdu do Československa: Zdejší šeď a špína byly jiné než v SSSR, disciplinované

Mitrofanov se narodil v červnu 1957 v Rostově na Donu, tisíc kilometrů jižně od Moskvy. Oba rodiče byli inženýři, příslušníci takzvané technické inteligence. Nesnášeli komunisty, nesnášeli totalitu, ale – stejně jako tolik jiných sovětských občanů – nevěřili, že by se kdy mohlo něco změnit.

Oba Alexandrovi dědečkové se stali oběťmi stalinských represí, ale doma se o tom takřka nemluvilo. Proč taky, když se nikdy nic nezmění… Alexandr od dětství hodně četl, domácí knihovna byla dobře vybavená, hlavně díky období chruščovovského tání v šedesátých letech, kdy mohl, byť ne ve velkém nákladu, vyjít třeba i Solženicyn.

Saša měl svůj vnitřní svět, jak sám říká, „poměrně bohatý“. Po škole šel studovat žurnalistiku. Věděl sice, že v SSSR je tenhle obor svázaný tuhou cenzurou, ale ve světě písmen mu bylo dobře a byl odhodlán si v něm „najít svou vlastní cestu“. Právě na rostovské univerzitě se seznámil s českou dívkou, kterou si v létě 1979 vzal. A protože už dlouho trpěl pocitem, že v Sovětském svazu zkrátka žít nemůže, krátce po svatbě si požádal o vystěhování.

Rodiče neřekli nic, nechtěli se synovi plést do života.

Jaké jste měl pocity, když jste v prosinci 1979 vystoupil v Praze na hlavním nádraží?

Děsně depresivní! Ze Sovětského svazu jsem byl zvyklý na šeď a špínu, ale tady jsem uviděl šeď a špínu na český způsob.

A jak se česká šeď a špína lišily od sovětských?