Olga Havlová byla tahoun, po její smrti nadace tápala. Museli jsme se naučit oslovovat dárce

Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové vznikl velmi krátce po revoluci, v dubnu 1990. Tušíte, kde se ten nápad vzal?

Moje předchůdkyně v nadaci, paní ředitelka Milena Černá mi vyprávěla, že když se Olga Havlová stala první dámou a začala doprovázet Václava Havla na zahraničních cestách, potkala kanadského velkoprůmyslníka českého původu Karla Velana. A on jí dal šek – byl to velký mecenáš a dělal to běžně. Řekl jí, že by rád, aby se peníze použily na pomoc zdravotnictví v Československu. To byl dost možná jeden z prvních impulzů, kdy si Olga Havlová uvědomila, že může pomáhat různě znevýhodněným lidem.

A tak vzniklo sdružení, které se po dvou letech změnilo na nadaci?

Ano. Už na počátku roku 1990 se paní Olga setkala se svými přáteli z disentu a rozhodli se, že založí Výbor dobré vůle. O dva roky později se výbor transformoval do Nadace Olgy Havlové. Cílem organizace bylo pomáhat lidem se zdravotním handicapem a jinak znevýhodněným lidem. Olga Havlová začala záhy navštěvovat ústavy, domovy pro seniory a čím dál tím víc zjišťovala, jak je situace zoufalá.

V jakém smyslu zoufalá?

Mnoho lidí, kteří byli nějak znevýhodněni, žilo na okraji společnosti. Lidé s pohybovým či mentálním znevýhodněním byli zavření v ústavech…

… které byly často někde na odlehlém místě.

Přesně tak. Tito lidé nebyli vůbec integrovaní do běžné společnosti, neměli ani potřebné kompenzační pomůcky a často žili v budovách, které nebyly bezbariérové. Chyběly jim vozíky, chodítka, a dokonce i léky. Když Václavu Havlovi začaly po revoluci chodit na Pražský hrad dopisy s žádostmi lidí o pomoc, myslím, že ocenil, že se tomu začala věnovat jeho žena.