Občas se směje, sám pro sebe. Lásky se však od něj nedočkám, říká maminka autistického chlapce

28. listopadu 2023

Jako miminko se Matyáš vyvíjel úplně normálně. Začal chodit, učil se první slova, hrál si. Jenže pak přišel zlom, chlapec se během pár měsíců zcela uzavřel, přestal komunikovat, dívat se druhým do očí. Rodiče s ním prošli sérií vyšetření, na jejichž konci lékaři Matyášovi diagnostikovali nejtěžší formu autismu. Jeho maminka Irena Vítovcová vypráví, co pak bylo na výchově dnes plnoletého syna nejtěžší. V roce 2010 založila sdružení ProCit, které pomáhá právě rodinám s autistickými dětmi. A letos získala ocenění Žena roku v kategorii Dobré srdce.

Kdy jste si poprvé všimla, že Matyášův vývoj neprobíhá tak, jak by měl?

Když bylo Matyáškovi kolem roku a půl, jeli jsme s manželem asi na pět dnů na dovolenou. Hlídala ho moje maminka. Pamatuju si, že když jsme se vraceli, Matyášek se jí jen choulil v náručí a s námi se vůbec nevítal. V té době už chodil, ale neběžel k nám, nedíval se na nás, nic, jen se držel babičky. Přitom jsme měli krásný vztah. Ale on se v tu chvíli jako by začal uzavírat. To byl hodně bolestný moment. A od té doby už v rámci autistického regresu těch bolestných momentů jen přibývalo.

Napadlo vás hned, že by mohlo jít o autismus?

Můj bratr studoval speciální pedagogiku a psychologii a shodou okolností psal o autismu diplomovou práci. On už tenkrát vyslovil podezření, jestli se náhodou u Matyho prvky autismu neobjevují. Ale my se jen smáli a říkali, že vidí autisty všude.

Přečtěte si také

Nakonec vám to ale nedalo a na vyšetření jste šli.

Bratr nám navrhl, že zavolá své spolužačce z vysoké, jejíž sestra dělá ředitelku Nautisu (Národní ústav pro autismus, dříve APLA Praha – pozn. red.). Už podle screeningového dotazníku a podle toho, jak se Maty během rozhovorů choval, to bylo hned jasné. Dětský autismus a středně těžká až těžká mentální retardace. V té době mu byly necelé tři roky.