PODCAST: Karel Schwarzenberg, ctihodný muž, s nímž se pojí i úsměvné historky

Jaké příběhy a historky provázely politické působení Karla Schwarzenberga? Co říkal v rozhovoru, který se nenahrál? Jak mě zachránil před opileckým faux pas na Hradě? A jak hezky znělo, když řekl slovo bordel? O tom všem byla řeč v dalším, 37. díle politického podcastu magazínu Reportér Pravda vítězí.

Historky i hodnocení

„Ještě do soboty 11. listopadu jsme plánovali, že si tady budeme dělat legraci z marketingové akce premiéra Petra Fialy, kterou bychom mohli nazvat třeba – Profesor z Brna jede nakupovat potraviny do Německa a chce tím zlevnit jídlo v Česku. Nebo zkráceně Nutella boy v říši zázraků.“

„Bohužel do našich plánů zasáhla smutná událost, zemřel Karel Schwarzenberg, takže si ten plánovaný díl o té marketingové legraci necháme na jindy. A tento díl podcastu věnujeme právě Karlu Schwarzenbergovi, protože odešla opravdu významná postava české politiky – a nejen politiky.“

„Řekli jsme si, že bychom mohli vyprávět různé historky s Karlem Schwarzenbergem a o Karlu Schwarzenbergovi. Jsou často úsměvné, ale na základě všeho, co o Karlu Schwarzenbergovi víme, se domníváme, že jemu by naprosto nevadilo, aby se na něj vzpomínalo trošku vesele, i když je, řekněme, doba piety.“

„Nicméně nebudeme na něj vzpomínat jenom veselými historkami, ale dostaneme se i k jeho významu v historii a české politice.“

Schwarzenberg všude

„Traduje se o něm historka někdy ze začátku jeho působení na Hradě prezidenta Václava Havla. On tam prý měl kancelář snad i s postelí nebo pokoj, v kterém bydlel. No a někdo tam šel, otevřel dveře a uviděl Karla Schwarzenberga, jak sedí v nátělníku a jen v trenýrkách na židli a kolem něj je ukrutný nepořádek, povalují se tam části oblečení a papíry prezidentské kanceláře a on se na to poněkud zoufale dívá. A ten příchozí, co otevřel dveře, mu říká: ‚Pane kníže, vy tady teda ale máte bordel.‘ A Schwarzenberg odpoví svým nezapomenutelným přízvukem: ‚Bordel, to je přesně to slovo, které již čtvrthodinu hledám.‘“

„Pamatuješ si, kdo ti to vyprávěl?“

„Přesně ne, ale je možné, že to byl někdo z týdeníku Respekt.“

„To by bylo možné. Náš bývalý kolega Jindra Šídlo, který pracoval také dlouho v Respektu, vyprávěl o Karlu Schwarzenbergovi různé historky ve svém podcastu s Janem Dobrovským z produkce Paměti národa. Mimochodem jsme se shodli, že pokud si chcete poslechnout opravdu něco mimořádného o Karlu Schwarzenbergovi, je to právě tento speciální díl podcastu.“

„Jedna z těch historek, které tam vyprávěli, je i tahle – my si ji ostatně z devadesátých let pamatujeme taky. Jeden novinář na počátku devadesátých let se chtěl vypravit do Vídně za Karlem Schwarzenbergem a ptal se ho, jak ho tam vlastně najde. A jeho odpověď zněla: ‚No to je hrozně jednoduché, půjdete na Schwarzenbergstrasse, přijdete na Schwarzenbergplatz a na něm je Palais Schwarzenberg a v něm kavárna. A v té budu sedět.‘“

Po večírku na Hrad

„Když jsem pracoval v Lidových novinách, dělal jsem na Orlíku rozhovor s Karlem Schwarzenbergem v mezidobí, když už nebyl na Hradě a nebyl ještě v politice, bylo to před jeho šedesátinami, které slavil v prosinci 1997. A stalo se mi to, co je noční můrou každého novináře – rozhovor na diktafon se nenahrál, respektive se něco málo nahrálo, ale bylo to hrozně špatně slyšet. Já pak článek šil z těch kousků a byl z toho nakonec ne rozhovor, ale příběh, z nouze ctnost. Ovšem říkal mi jednu věc, která v tom textu vyšla a na kterou jsem si nevyhnutelně vzpomněl, když jsem četl o jeho úmrtí. On tehdy mluvil o svých plánech do budoucnosti a uzavřel to větou: ‚Než mě odvezou do nějaké nemocnice nebo tamhle do parku.‘ A ukázal k parku se schwarzenberskou rodinnou hrobkou.“

„Tvoje rozhovorová historka mi připomněla taky jednu, byť se jí Karel Schwarzenberg neúčastnil přímo. Na sklonku roku 2006 jsme chtěli v ročence magazínu MF DNES vydat rozhovor s prezidentem Václavem Klausem. Termín byl naplánovaný na pátek 22. prosince a den předtím se konal redakční vánoční večírek, na kterém jsem se zdržel, řekněme, o poznání déle, než bylo záhodno.“

„Takže jinými slovy jsi vyrážel za hlavou státu na sídlo českých králů s kocovinou.“

„To víš. Mladý nerozumný chlapec. No a ve dveřích mě vítal tehdejší Klausův mluvčí Petr Hájek a hned nadšeně hlaholil, že s prezidentem vymysleli, že by mohlo jít hned o dva rozhovory najednou – do magazínu a pak do deníku k aktuálnímu dění. Já si v tu chvíli sotva vzpomínal, že den předtím nesl premiér Topolánek na Hrad seznam členů své druhé vlády, natož abych rychle věděl, kdo na něm přesně je. Tak jsem si říkal: ‚Bezvadný, to bude superaktuální rozhovor, s kterým vůbec nepočítám a nejsem na něj připravený.‘ Pak mě ale, obrazně řečeno, zachránil kníže Schwarzenberg, vešel jsem do pracovny prezidenta Klause a on už z dálky kroutil hlavou a říkal: ‚Schwarzenberg, no chápete to? Ministrem zahraničí? To snad nemůže být ani vtip.‘ Takže jsem se chytil, rychle jsem zformuloval první otázku, něco jako co vám nejvíce vadilo na vládní sestavě, kterou jste od Topolánka dostal. A pak už to tak nějak šlo.“

Konzervativec punker

„Psalo se už, že je vlastně pozoruhodné, že on byl dlouho velmi populární mezi mladými liberály. Přitom Karel Schwarzenberg byl konzervativní katolík, byť, řekněme, s moderními, punkovými a undergroundovými rysy. I o tom je mimochodem další podcast, který můžeme doporučit, a to 5:59 na Seznamu Zprávy s Jiřím Peňásem, novinářem Echa24 a postavou českého undergroundu.“

„Nicméně je možné, že v poslední době mohlo popularitu Karla Schwarzenberga mezi mladými nahlodat to, jak se po mém soudu nešťastně zastával svého stranického kolegy z TOP 09 a exposlance Dominika Feriho, jenž byl nepravomocně odsouzen za znásilnění.“

„V jedné věci byl Karel Schwarzenberg jednoznačně velikán – a to byla činnost, kterou dělal pro český disent a exil, jak finanční, tak i osobní podpora. Bylo to něco, co dělat nemusel; žádný osobní ani finanční profit z toho nekoukal. Protože v roce 1986 se opravdu nevědělo, že padne komunistický režim a přijde nějaká nová, demokratická politická reprezentace, nanejvýše se čekaly reformy v rámci režimu.“

Mýtus o sudetské kartě

„Z toho, co jsem si o Karlu Schwarzenbergovi četl, mi přijde zajímavé, jak stále mezi našimi kolegy novináři žije mýtus, že prezidentskou volbu v roce 2013 rozhodlo, že na něj tým Miloše Zemana před druhým kolem volby vytáhl, že podporuje Sudeťáky a nacisty. Přitom podle průzkumů bylo rozhodnuto hned po prvním kole a předtím, než na něj Zemanův tým vytáhl ty nechutné věci. Schwarzenberg byl prostě členem mimořádně nepopulární vlády Petra Nečase, a proto prohrál.“

„O tomhle jsem se zpětně bavil s Janem Tučkem, což je šéf výzkumné agentury STEM/MARK, která mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby v roce 2013 každý den měřila preference. A on mi říkal, že okamžitě poté, co bylo jasné, že postupuje Zeman a Schwarzenberg, bylo také evidentní, že Zeman má navrch.“

„Přiznám si, že jsem si někdy v první půli roku 2013 myslel – a mýlil se –, že tak zásadní rozdíl v tom, kdo je prezidentem, nebude. Miloš Zeman měl, mírně řečeno, svoje specifika, ale když byl premiérem, řečnil proti diktátorům a označoval se za evropského federalistu.“

„A vidíš, skončil jako ruský federalista.“

„No právě. Dnes je jasné, že by prezidentství Karla Schwarzenberga bylo v hlavních obrysech jiné než to Zemanovo. Možná by Schwarzenberg jako prezident měl taky pár prostořekých výroků, které by třeba vyvolaly pozdvižení, ale rozhodně by neudělal ten strašlivý posun směrem k Putinovu Rusku. Ale jak už jsem řekl – Karel Schwarzenberg proti Zemanovi prostě šanci neměl. Takže možnost prezidenta – knížete na Hradě je prostě politická science fiction.“