Ještě naši desku musím poslat Suzanne Vega, říká zpěvačka Saša Langošová

Začnu nehudebně, Sašo. Ty jsi měla velmi zajímavého strejdu…

Myslíš Janka?

Ano, Jána Langoše. Disidenta, později například federálního ministra vnitra. Jak na něj vzpomínáš? 

Strejda byl úžasný člověk. Když jsem jela za sestřenicemi do Banské Bystrice, brával nás na procházky, které zahrnovaly návštěvu hračkářství: „Holky, vyberte si něco!“ Byla s ním sranda a místnost, do které strejda Janko vešel, se vždy rozzářila. Abych vnímala jeho disidentství, na to jsem byla malá, navíc před dětmi se o takových věcech moc nemluvilo, ale po revoluci jsem byla na strejdu ohromně pyšná. Dodnes je mi smutno z toho, že zemřel předčasně a podle mě i nevysvětlitelně. 

Při autonehodě roku 2006. Jel rychle, co je na tom nevysvětlitelného?

Mířil po hlavní silnici na soud do Košic, s sebou vezl celý spis důkazního materiálu. Z vedlejší cesty od lomu najednou vyjel náklaďák plný kamení. Strejda byl po nárazu na místě mrtvý, ten spis se, pokud vím, ztratil. Nechci být paranoidní, ale působilo to podezřele… Nicméně víš, co mi zpětně připadá vtipné? Táta mého muže Romana, Oli Helcl, byl taky disident a s tou slovenskou skupinkou okolo strejdy Janka se stýkal, jezdívali spolu na hory. Moje slovenská sestřenice Nina učila mého budoucího manžela lyžovat a říkala mu: Romane, já mám u vás v Hranicích sestřenici!

Díky tomu jste se už v dětství seznámili?

Romana to nezajímalo, protože mu bylo nějakých devět a mně možná čtyři. Ale když jsme roku 1995 založili kapelu a vzápětí spolu začali i chodit, odjel se mnou na Slovensko a tam jsem zjistila, že ho celá moje rodina zná.

Dušičky nám sluší

Proč jste své nové desce nedali žádný zvláštní název a jmenuje se jednoduše November 2nd?

Má to jistou souvislost s tím, o čem jsme doteď mluvili. Název November 2nd si naši kapelu našel omylem, chybou a my dlouhá léta nevěděli, jestli je ten pravý. Teď už víme, že je.