Proti té strašné Putinově agresi. Žanna Němcovová

Ve čtvrtek čtyřiadvacátého února probudil Žannu Němcovovou telefon. Volal její muž Pavel: „Žanno, vstávej. Začala válka. Musíš okamžitě pryč z Ruska.“

Žanně se udělalo špatně. Je to tady. Poslední naděje na to, že ruský prezident disponuje alespoň zbytky zdravého rozumu, se rozplynuly. Vladimir Putin zahájil válku na Ukrajině, přičemž válku plnohodnotnou, s tanky, letadly a docela jistě i mnoha oběťmi na životech.

Žanna si okamžitě sbalila tašku a vyrazila na letiště. Z Nižního Novgorodu, kam přijela navštívit svou čtyřiadevadesátiletou babičku Dinu Jakovlevnu, odletěla do Moskvy a odtamtud pak do Milána, jediné evropské destinace, která byla v tu chvíli k mání. „Chtěla jsem do Frankfurtu, ale už nebyly letenky,“ popsala o den později v rozhovoru pro Reportér.

Žanna Němcovová totiž už téměř sedm let žije v Evropě. Z Ruska odešla poté, co byl v únoru 2015 zavražděn její otec Boris Jefimovič Němcov, někdejší první vicepremiér a později lídr ruské opozice. Vrah si na Němcova, jednoho z nehlasitějších kritiků prezidenta Putina, počkal přímo v centru Moskvy, na dohled od Kremlu, a zastřelil ho.

Žanna, původním povoláním novinářka a později spoluzakladatelka nadace nesoucí otcovo jméno, si dodnes živě vybavuje rozhovor, který s Borisem Jefimovičem vedla krátce po anexi Krymu a začátku války na Donbase v roce 2014. „Tati, musíš okamžitě pryč z Ruska. Copak to nechápeš? Tady už nejsi v bezpečí!“ Boris Jefimovič, odhodlaný a dostatečně tvrdohlavý, prý mávl rukou: „Ále, nepanikař! Až bude opravdu zle, sám ti to řeknu!“