Mýty a skutečnost

Pohádky o lithiu: Na biliony zapomeňte, hrozí vysoké náklady, nižší výnosy a naštvané obce

Post Image

Pohádky o lithiu: Na biliony zapomeňte, hrozí vysoké náklady, nižší výnosy a naštvané obce

Play icon
34 minut
KLiFeAl(AlSi3)O10(OH,F)2 Cinvaldit (lithná slída, zinnwaldit) je stříbřitě šedý minerál, který se vyskytuje v ložiscích cínowolframových rud. Nejznámější naleziště je Cínovec/Zinnwald v česko-německém pohraničí na Teplicku. Jinde v Evropě se vyskytuje v hrabství Cornwall na jihozápadě Anglie. Jde o měkčí slídu s vysokým podílem křemíku, železa, hliníku, draslíku a fluoru. Lithia obsahuje relativně málo, do 1,6 procenta.

Reportér

Ze zběžného sledování zpráv by se mohlo zdát, že se Česko stává světovou velmocí v těžbě lithia. Babišovo ANO mluvilo o „lithiu v hodnotě dvou tisíc miliard“, premiér Fiala jej řadí k „opravdovým národním strategickým investicím“. Tvrzení, že se staneme Kuvajtem, jen budeme místo ropy těžit lithium, je však přehnané. Snadné a levné je získávat lithium ze solných jezer, dostat ho z kamene krušnohorského Cínovce bude drahé a obtížné, místní navíc mají obavy z dopadů na životní prostředí. Tržby by mohly být čtrnáct miliard korun ročně, jenže značnou část z toho spolykají vysoké náklady.

O vzrušení nebývala na Cínovci nikdy nouze.

Stoupání do prudkého kopce v Krušných horách trápilo za minulého režimu východní Němce i Čechy. Deset kilometrů po silnici z Dubí na Teplicku k hraničnímu přechodu do Německa zvládal trabant, nejznámější východoněmecké auto, vypouštějící modravý dým, se zařazenou jedničkou; někdy se dokonce muselo do kopce tlačit. Češi tady zase „vařili“, jak se říkalo, když se škodovky s motorem vzadu při popojíždění v pomalých frontách k hraniční kontrole přehřívaly a z bublajících aut začala stoupat bílá pára.

S pádem komunistického režimu trabanty a staré škodovky zmizely, ale aut v kopci jen přibývalo. Z tehdejší silnice E55, vedoucí z Teplic přes Dubí po Cínovec, se s otevřením hranice stal zlatý důl. Kamioňáci křižující Evropu a Němci z okolí sem začali jezdit pro levný benzin, jídlo a sex. Horu a podhůří obsadily pumpy, motoresty a kasina bez zavírací doby. Podél pravidelně ucpané silnice postávaly prostitutky a sádroví trpaslíci. 

Po letech protestů a blokád tudy kamiony přestaly jezdit ze dne na den. O několik kilometrů dál se otevřela dálnice do Německa, ale tady, v úseku od Teplic přes Dubí po Cínovec, se před šestnácti lety slavil zákaz vjezdu pro těžká nákladní auta. „Po desítkách let trápení našeho města s kamiony jsme dosáhli absolutního vítězství a v našem městě bude již navždy klid!!!“ napsal v radničních novinách tehdejší dlouholetý starosta Dubí Petr Pípal, do jehož katastru patří i osada Cínovec na kopci nad městem.

Zlatokopecká horečka v okolí krušnohorského kopce tím opadla. Postupně ubylo i trpaslíků a prostitutek. „Dole v Dubí ještě zůstaly dva takové nevěstince, ale to byste musel počkat, až se setmí. Tady nahoře není díkybohu už nic,“ říká Kamila Vítek Derynková. Na Cínovci žije s rodinou v bývalém motorestu pro tiráky, který koupili před více než dvanácti lety a upravili na bydlení. To už byl nahoře klid. Krušné hory se i tady začaly rozvíjet jako turistická oblast. Před několika lety stála u zrodu spolku Cinvald, který se začal angažovat v místní politice, ale i v ochraně životního prostředí. „Lidé na Cínovci žijí hlavně kvůli klidu a přírodě. A v Dubí jsou citliví na to, kdyby tam mělo zase začít jezdit něco velkého,“ vysvětluje Kamila Vítek Derynková okolnosti vzniku spolku.

Na spadnutí je totiž další zvrat. Na Cínovci by se mohl otevřít nový hlubinný důl. První v Česku po mnoha desítkách let. A pod kopcem, nedaleko Dubí a Teplic, by mohla vzniknout úpravna rud společně s chemičkou, polykající více než dva miliony tun vytěžené horniny ročně. Z místního nerostu – slídy, pojmenované cinvaldit – by se tam mohly vyrábět sloučeniny lithia, v současnosti nejpoužívanějšího prvku v bateriích pro elektroauta a zásadního kovu při přechodu od fosilních paliv k nízkouhlíkové ekonomice.

Kdo má horečku

Majitelé cínoveckého projektu si v prezentacích dlouho malovali, že důl se zpracovatelským závodem u místních hladce projde. Jde přece o tradiční hornický region. V Krušných horách se kutalo s přestávkami už od středověku, na české i německé straně Cínovce se z podzemí dobývala cínová ruda, kasiterit. Během světových válek našel uplatnění i místní wolframit jako zdroj wolframu pro odolnější děla a pancíře. Na německé straně doly po válce skončily, na české pokračovala těžba i za komunismu. Doly zavřely jako prodělečné krátce po roce 1990. 

O bohatých zásobách cinvalditu, slídy obsahující lithium, se na Cínovci vědělo od nepaměti. Minerál je pojmenovaný podle původní, německé hornické osady Zinnwald. S lithiem se tady až na krátkou epizodu za minulého režimu nepočítalo. Nemělo tehdy velké využití, a tedy ani zvláštní cenu. V cinvalditu je lithia velmi málo a bral se jako přítěž při získávání daleko cennějšího cínu a wolframu. Rozemletá lithná slída proto obvykle končila s dalším nevyužitelným materiálem jako odpad v deponiích, skládkách. Jedno takové úložiště po těžbě za socialismu čeká na další využití přímo na kopci na Cínovci. Většinu této deponie vlastní skupina RSJ Investments.

Rostoucí poptávka po lithiu, kritickém prvku pro přechod na elektrická auta, přitáhla dravé hledače, geology a investory k netradičním minerálům, které se k jeho získávání nikdy nepoužívaly. Cinvaldit je asi nejznámějším příkladem na světě. „My jsme (na Cínovci) vlastně nic neobjevili. Jen jsme tomu přidali hodnotu. Dřív to byl cín, wolfram, lithium. Dnes je to (pořadí) lithium, cín a wolfram,“ uvedl před šesti lety v rozhovoru v MF DNES česko-kanadský prospektor Otto Janout, který společně se třemi českými geology Cínovec znovu zmapoval. Na začátku minulé dekády patřili k prvním investorům ve společnosti Geomet, která průzkum Cínovce zastřešila. Tehdy ovšem ještě sázeli jako na hlavní zdroj příjmů na osvědčený cín.

To se změnilo až v následujících letech. Cena lithia, používaného v bateriích, vystřelila kvůli zaostávající nabídce vzhůru. Ze zavedených výrobců lithia to udělalo, obrazně řečeno, tiskárny na peníze. S vysokou cenou začalo – minimálně na papíře – dávat smysl vyzkoušet získávání lithia z obtížně zpracovatelných minerálů, jako je cínovecký cinvaldit. Tedy slídy, která se komerčně zatím nikde nezpracovává a obsahuje lithia relativně málo.  

Z vyjádření některých investorů a politiků by se přesto mohlo zdát, že na Cínovci je hotovo a na spadnutí je další, tentokrát lithiová horečka. V médiích se pravidelně objevovalo, že v Česku jsou tři procenta světových zásob a jedno z nejlukrativnějších ložisek na světě. Andrej Babiš jako první z politiků začal v souvislosti s Cínovcem mluvit o bilionech, tedy tisících miliard. Před volbami v roce 2017 nechal rozvěsit billboardy o údajné krádeži za bílého dne, protože „naše lithium v hodnotě dvou tisíc miliard“ by měla ovládnout s podporou sociálních demokratů „nějaká australská firma“. S rostoucí cenou lithného prášku na čínské burze se začalo psát o třech bilionech, poté sedmi a horečka vyvrcholila s covidem na údajných deseti bilionech korun ukrytých v hoře, které „mohou z Česka udělat nový Kuvajt“. 

U vyzdvihování lithia jako horniny budoucího rozvoje nezůstal jen Andrej Babiš. I jeho nástupce a soupeř premiér Petr Fiala nedávno zmínil těžbu lithia a jeho možné využití v automobilovém průmyslu jako jednu ze čtyř „opravdových národních strategických investic“, která by měla mít plošný dopad na celou tuzemskou ekonomiku. „Pracujeme na tom, abychom co nejdříve spustili těžbu, ideálně v roce 2026,“ uvedl premiér nedávno v projevu o ekonomické budoucnosti.

S lithiem v Česku je to však ve skutečnosti komplikovanější. 

Přečtěte si také

Nepřehánějme

Různé výroky na úrovni politiků i byznysu byly často přestřelené a mimo kontext. Fatamorgánu o vzniku lithiového Kuvajtu ve střední Evropě korigují i ti, kdo pracují na samotném projektu. Cínovec býval označován jako největší ložisko v Evropě a sedmé na světě, ale jen pokud se počítalo se získáváním lithia z pevných hornin a vynechají se ty vůbec největší zdroje na planetě: totiž podzemní solná jezera, takzvané solanky, s rozpuštěnými solemi lithia. Ty jsou doteď i tím jeho nejlevnějším zdrojem. O získávání lithia ze slané vody se na povrchu stará slunce odpařováním – vlastně podobně, jako se ze slané mořské vody získává sůl. Největší prozkoumané zásoby v těchto solankách měla zatím trojice jihoamerických zemí Bolívie, Argentina a Chile, v Evropě Německo. Nejrozšířenějším minerálem zpracovávaným na bílý prášek je pak spodumen: jeho výhodou je snadnější zpracování a vysoký obsah lithia, který je více než dvojnásobný proti cínoveckému cinvalditu. 

Ročenka americké geologické služby USGS, bible prospektorů a geologů, uvádí, že hledání zdrojů lithia se s vyšší cenou a uplatněním ve velkém rozjelo po celém světě. Odhalených zásob tím výrazně přibylo. Relativní podíl a strategický význam Cínovce se kvůli tomu každoročně snižuje, jeho podíl na světových zásobách klesl k jednomu procentu. 

Ložisko na Cínovci je stále formálně obrovské. Podle průzkumů se v kopci ukrývá až 1,4 milionu tun čistého lithia. Z něj by šlo vyrobit přes sedm milionů tun uhličitanu lithného nebo též lithného karbonátu (Li2CO3), sloučeniny používané v baterkách do elektroaut. Ve skutečnosti je ovšem vytěžitelný jen zlomek – z technických a ekonomických důvodů. Výroba lithia z cinvalditu totiž znamená nutnost přesouvat obrovského množství horniny, vody a potřebných přísad ke zpracování.

„Je to obrovská příležitost a samozřejmě to zní fantasticky, že tady jsou až tři procenta světových zásob, největší ložisko v Evropě a že tady máme zásobu na tři sta let, ale my teď plánujeme projekt na šestadvacet let,“ vysvětluje Tomáš Vrbický, geolog projektu těžby a zpracování lithia na Cínovci ze společnosti Geomet. Tu většinově vlastní čtvrtým rokem ČEZ, 49 procent drží australská společnost European Metals Holdings.

Na Cínovci by se mělo ročně vytěžit přes dva miliony tun horniny a jejich zpracování by mělo probíhat pod kopcem v nové rafinerii v katastru malé obce Újezdeček, kousek od Teplic. Víc prý ani není fyzicky možné na dostupném prostoru zpracovat. Z natěžené horniny se vytřídí slída – cinvaldit –, obvykle tvořící desetinu až pětinu z celé té masy. A z ní by mělo být možné vyrobit okolo pětadvaceti tisíc tun lithného karbonátu ročně. Za plánovaných šestadvacet let těžby to znamená až 650 tisíc tun lithného karbonátu získaného z bohatší a snáz dostupné části ložiska.

Přepočítat to na peníze jde jen velmi hrubě. Ale i tak je zřejmé, že na Cínovci žádný bilionový důl nevzniká. Samotná slída, cinvaldit, je unikátní svým složením a nemá bez další úpravy cenu. Technologie pro její zpracování v průmyslovém měřítku se teprve vyvíjí. Cena lithného karbonátu, který by se mohl vyrábět z cinvalditu v nové rafinerii v Újezdečku na Teplicku, se začátkem listopadu pohybovala mezi 22 až 25 dolary za kilogram. Vyplývá to z údajů specialisty na tento trh, společnosti Fastmarkets. Z historického pohledu jde o vysokou částku, přestože je to výrazný sešup oproti vyšponovaným hodnotám za covidu, který paralyzoval největší rafinerie lithia v Číně. Ještě před rokem se prášek, lithný karbonát, obchodoval za rekordních osmdesát dolarů. 

Jen malá část směsí pro baterie se však obchoduje veřejně. Největší byznys probíhá na základě dlouhodobých smluv mezi těžaři, rafineriemi a výrobci baterií. Předvídat budoucnost nelze, ale například poradenská společnost McKinsey v analýze v půlce roku odhadovala, že cena lithia by mohla do roku 2026 klesnout pod dvacet dolarů, ale poté by se měl trh obrátit díky boomu elektromobility. Dlouhodobou cenu odhadli na 24 dolarů. V případě „českého lithia“ by to znamenalo, že tržby za „české lithium“ by se ročně pohybovaly okolo čtrnácti miliard. Za plánovaných 26 let by to bylo 360 miliard.

Daniel Doubrava, projektový manažer ze společnosti Geomet, k tomu říká, že každý, kdo má kalkulačku, si snadno spočítá, že žádné biliony v samotném dole a továrně na lithium nenajde. „Je to navíc jen tržba. Odečtěte si z toho odpisy té fabriky, náklady na energie, na lidi a ta čísla budou řádově nižší,“ líčí s tím, že potenciální biliony by mohl stát získat až z celého bateriového řetězce. Od dolu na lithium přes zpracování a výrobu baterií po elektroauta. Pokud by tedy v Česku takový řetězec vznikl, což nebude jednoduché. Velcí investoři si mohou nyní vybírat ze štědrých pobídek napříč zeměmi. Naposledy možnost postavit v republice továrnu na baterie odmítl šéf skupiny Volkswagen Oliver Blume, do níž patří Škoda Auto. Po jednání s premiérem Fialou zkraje listopadu oznámil, že ani v Česku, ani nikde jinde nový závod teď stavět nebude. Zatím to údajně nedává ekonomický smysl. Baterkárny ve Španělsku, Německu a Kanadě společnosti zatím stačí i kvůli dosud slabší poptávce po elektroautech.

Přečtěte si také

Hrozí špinění?

Do konce roku mělo být jasno, jak by měl projekt na Cínovci pokračovat dál. Hotová měla být takzvaná konečná studie proveditelnosti. S tím by měly být známé údaje o způsobech těžby a výroby lithia včetně odhadovaného finančního vývaru. Obrazně řečeno, jde o takovou lithiovou kuchařku s rozpisem, kolik to bude stát a co to může vynést. V případě Cínovce byla studie už několikrát odložena a nabrala několik let zpoždění. Dlouho se totiž hledal postup, jak z obrovského množství těžené horniny vytáhnout co nejvíce lithia s minimálními náklady. Cínovecký minerál – cinvaldit – se nikde v průmyslovém měřítku nezpracovává, jak již bylo zmíněno. Zároveň jde o komplikovanou slídu s vysokým podílem některých nežádoucích prvků, například železa, hliníku a fluoru, což podle lidí zabývajících se profesionálně zpracováním rud komplikuje a prodražuje celý proces. 

Předchozí zpracovatel studie připravující novou technologii, německá inženýrská společnost SMS Group, po sporech s odbornými poradci Geometu začátkem letošního roku skončila. Nově najatá společnost DRA Global měla technologii na zpracování cinvalditu dotáhnout do konce v domovské Austrálii, což se údajně letos stalo. „Potřebná data jsou hotová, nyní se už připravuje po jednotlivých složkách samotná studie. Do konce roku by měla být venku,“ uvedl bez bližších podrobností projektový manažer ze společnosti Geomet Daniel Doubrava.

V projektu se do určité doby počítalo s využitím domácího postupu pro výrobu lithia. Autorem technologie označované InCeMeTs je vědec a metalurg Hong Vu z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT). Lithiu a jeho možnému zpracování se věnuje přes dvacet let. S pomocí stomilionového grantu se dostal až k poloprovozním zkouškám. Podle zástupců Geometu se však tento postup v praxi neosvědčil. Nepotvrdila se prý hlavní výhoda, že by výroba mohla probíhat v jediné peci, z níž by se uvolňovaly sloučeniny lithia a dalších prvků, a jako odpad by vznikala jen dál využitelná cementářská struska. Geomet se vrátil k německé, respektive nyní australské metodě. „Můj postup je hodně inovativní a investoři jsou vždy konzervativní. Hrají na jistotu,“ uvedl Hong Vu z VŠCHT. Podle něj menšinový akcionář projektu, australská European Metals Holdings, neměl dostatek financí ani lidí, aby nadějnou technologii dotáhl do konce. Zároveň prý všechny tlačil čas, aby se stihl termín finální studie. Australané se proto rozhodli pracovat jen na původní metodě. Hong Vu říká, že na univerzitě vývoj jeho metody dál pokračuje a nyní spolupracuje s jinými evropskými firmami.

Jeden z domácích expertů na zpracovávání rud k tomu říká, že každá technologie má své výhody i nevýhody, ale jinak je k cínoveckému projektu velmi kritický. Své jméno nyní uvést nechtěl. Projekt podle něj cílí jen na vyzobávání lithia, ale další vzácné prvky a minerály kvůli tomu z Cínovce bez využití mizí, včetně cínu a wolframu. „Z těch vytěžených dvou milionů tun vznikne ročně pětadvacet tisíc tun lithia a miliony tun odpadu, který nepůjde dál zpracovat a využít,“ vysvětluje a dodává, že takový přístup je zastaralý, neekonomický a v důsledku i neekologický. Upozorňuje třeba i na to, že případná výroba se bude muset poprat s toxickým fluorem, který se za vysokých teplot z cinvalditu uvolňuje. 

Zástupci Geometu uvádějí, že projekt splní všechny environmentální požadavky. Jinak to prý ani nejde, protože žádný výrobce baterií a elektroaut by si žádné „špinavé“ nebo jinak problematické lithium nekoupil. O komplikaci s fluorem vědí a chystaná technologie si s ním údajně poradí. Dál prý probíhají testy, jak z cínovecké horniny dostat další prvky. „Technicky to jde, když to děláte v laboratoři. V tom obrovském těženém množství je však potom problém s ekonomikou provozu,“ vysvětluje Tomáš Vrbický, geolog projektu ze společnosti Geomet. „Wolframu je v tom ložisku relativně málo. Cínu je víc, chtěli bychom ho získávat, ale zatím to ekonomicky nevycházelo,“ dodal.

Přečtěte si také

Změna kalkulace

Finální studie by měla odpovědět na otázku, jak je cínovecký projekt – aspoň na papíře – výnosný pro majitele, tedy ČEZ a australskou společnost European Metals Holdings. Předběžná studie před dvěma lety uváděla, že by se investice za zhruba patnáct miliard korun mohla vrátit už po dvou a půl roku plného provozu. Projekt měl podle studie hodnotu téměř dvou miliard dolarů (asi 45 miliard korun). Od té doby se však některé věci změnily. Stouply očekávané mzdy a energie, což jsou podstatné náklady. Cínovec má konkurenční nevýhodu v tom, že se pro minerál musí kopat až několik set metrů pod zem. V samotném cinvalditu je navíc lithia relativně málo – do 1,6 procenta.

Naopak nejlevnější je získávání lithia ze zmíněných solanek, tedy podzemní slané vody. Podle již citované studie od poradenské společnosti McKinsey jsou ve výhodě také výrobci s vlastními zdroji, především na lithium bohatého spodumenu. Nejlevnější prý proto bude výroba v Austrálii, vyjde na necelých sedm tisíc dolarů za tunu lithné soli. Zbytek světa se podle McKinsey pohybuje s náklady mezi deseti až patnácti tisíci dolary za tunu, přičemž výroba v Evropě údajně vychází nejdráž. 

Vysoká prodejní cena hotového lithného karbonátu okolo čtyřiadvaceti tisíc dolarů za tunu však zatím umožňuje, že krásně vydělávají skoro všichni. Vysoké, až osmdesátiprocentní marže a různé veřejné pobídky k lithiu lákají další a další výrobce. Konkurence s tím roste. Austrálie se chce doma ve velkém pustit do zpracování spodumenu na lithium pro baterie, i když se tam už nevyrábí žádná osobní auta. Zatím Australané vozili téměř všechny vytěžené minerály na zpracování do Číny. Množství závodů na zpracování lithia a výrobu baterií se připravuje také ve Spojených státech. Důvodem je štědrá podpora z programu známého jako IRA.

Podle Pavla Čmelíka, bývalého manažera ČEZ a šéfa lithného projektu, se teď na Cínovci hraje hlavně o čas. „Není možné ten projekt povolovat dalších deset let. Je potřeba počkat na výsledky finální studie a podle toho rozhodnout,“ říká. Byl u toho, když do projektu v roce 2020 investoval ČEZ necelých devět set milionů korun a získal za to většinu ve společnosti Geomet. Po dvou letech však Čmelík z projektu odešel. Věnuje se vlastnímu podnikání a dění okolo lithia sleduje už jen zdálky. Projekt podle něj dává smysl: lithium je potřebný prvek pro elektromobilitu, pomohl by snížit závislost Evropy na dovozu a podobných záměrů není na kontinentu moc. „Dalších deset let se nemusí stát nic, co by se na tom zásadně změnilo. Ale každý odklad zvyšuje šanci, že lithium z Česka už nebude nikdo chtít,“ vysvětluje Pavel Čmelík.

Podle jednoho z geologů, který se okolo projektu na Cínovci pohyboval, je však největší příležitost už pryč. „Jsou to pohádky, zaspali,“ líčí prospektor se zkušenostmi z celého světa. „Dnes už se ve světě nezkouší zpracovávat lithnou slídu, protože to je nejtěžší struktura na rozbití a nejmíň ekonomická, prostě to stojí nejvíc peněz a energie,“ vysvětluje. V Kanadě, Spojených státech a Africe se podle něj objevují nová ložiska minerálů jednodušších na zpracování anebo umožňujících kombinovat výrobu lithia s jinými ceněnými prvky. To výrazně snižuje náklady na získávání lithia.

Geomet se s majoritním vlastníkem ČEZ v zádech snaží přípravu celého projektu urychlit. Loni v březnu navrhlo ministerstvo průmyslu, aby Ústecký kraj na svou plánovací mapu zakreslil výrobu lithia. V takzvaných zásadách územního rozvoje by se mohl objevit důl na Cínovci, lanovka převážející horninu a odpad mezi kopcem a zpracovatelským závodem pod horami, ale třeba i koridory pro přivedení potřebné vody. Na veřejném projednání letos v září se objevilo zhruba sto připomínek. Často jde o pochopitelné obavy místních o čistý vzduch, vodu a o to, jaké by mohl mít důl na Cínovci a rafinerie v Újezdečku nedaleko Teplic dopady na místní dopravu. Podle neformálních odhadů by na hlasování o možném schválení mohlo dojít v půlce příštího roku.

Přečtěte si také

Poddolováno

Kategoricky proti projektu jsou obce, které mají nejblíž k chystané rafinerii. Průmyslový areál v Újezdečku už Geomet zčásti koupil, na část má předběžné smlouvy. Dohromady skoro za miliardu. Zatím tam je menší továrna na kuchyňské desky, fotovoltaická elektrárna, pár funkčních hal a také spousta trávy a šrotu. V malém Újezdečku už zastupitelé odhlasovali, že se stavbě úpravny rudy s chemickým provozem budou bránit všemi dostupnými prostředky. Areál totiž těsně sousedí s osadou Dukla a chystaným projektem stavby necelé třicítky rodinných domů. 

Stejně to vidí v sousedních Košťanech. „Nikdo nepřišel, nic nám neřekli, že to sem chtějí umístit. Já jsem se to dozvěděl v hospodě, když jsem seděl s jedním člověkem z Dukly a zrovna oznámili koupi těch pozemků,“ líčí Tomáš Sváda, starosta třítisícových Košťan. Na dveřích na městském úřadě mu visí cedulka „Zákaz vstupu. Poddolováno“. Z legrace říká, že to je kvůli lidem z Geometu a ČEZ. Chvílemi však zní opravdu naštvaně. Prý postavili obce před hotovou věc a nechtějí vysvětlit, jak tam bude výroba probíhat nebo jaká chemie se tam bude používat. V navrhovaném plánu na kraji přitom není pro umístění závodu navržená žádná alternativa. Zároveň platí, že vyšší bere: chystaný krajský plán je nadřazený územnímu plánu obce. „Pro nás je to poslední hráz, jak ten projekt u nás zarazit,“ říká starosta Košťan Tomáš Sváda. 

Zástupci cínoveckého projektu uvádějí, že měli vytipovanou dvacítku míst. Údajně se ukázalo, že reálně využitelný byl v blízkosti zvažovaného dolu údajně jen jeden. Ten v Újezdečku. Technologie pro zpracování lithia se prý teprve dotahuje, a tak některé věci kvůli ochraně know-how prý nesmí zatím starostům prozradit. Opakují, že celý projekt ještě projde samostatným hodnocením dopadů na životní prostředí. ČEZ výběr přesné lokality podle jednoho zdroje do poslední chvíle tajil, aby se vyhnul nájezdu spekulantů.

První náměstek ústeckého hejtmana Jiří Kulhánek (ODS) postoj starostů chápe – dostali prý informací skutečně málo. Na úrovni kraje mají jasno v tom, co určitě nechtějí. „Neradi bychom tady jako své dědictví nechali další vyhrabanou díru a kraj z toho zase nic neměl. Jako to bylo za bolševika, když tady lidé dostávali akorát dva tisíce pohřebného,“ míní Jiří Kulhánek a naráží na povrchovou těžbu hnědého uhlí, která poničila tamní krajinu a životní prostředí. Pokud by měl vzniknout na Cínovci důl, potom podle Kulhánka jen v tandemu se zpracovatelským závodem někde na území kraje – ale bez dotace. Zástupci kraje se postavili proti tomu, aby ČEZ získal na těžbu a zpracování lithia dotaci 1,25 miliardy z evropského fondu Spravedlivé transformace. Ten je mimo jiné určen ke zmírnění dopadů po skončení těžby hnědého uhlí. Na argumentaci, že by se v dole na lithium mohli uplatnit propuštění z těžby uhlí nebo nezaměstnaní, náměstek hejtmana neslyší. ČEZ si podle něj potřebné lidi podrží. „A že by tady byly tisíce nezaměstnaných, kteří by šli do dolu, to jsou pohádky – to vám garantuju. Mám v Ústeckém kraji na starosti sociální oblast, a v tom se tedy orientuju docela dobře,“ odpovídá Jiří Kulhánek.

S prosazením dolu to bude mít ČEZ těžké i na Cínovci a v Dubí, do jehož katastru kopec s chystaným dolem patří. Nahoře se lidé obávají, že přijdou o vodu a velký kus přírody. V Dubí mají strach, že se jim tam může vrátit těžká doprava. První skupinu by chtěli projektanti uklidnit přivedením vodovodu a tu druhou plánem na osm kilometrů dlouhou lanovku přepravující miliony tun hornin přes les dolů do Újezdečku. Kamila Vítek Derynková, která žije s rodinou na Cínovci, očekává, že dopad dolu na okolí bude masivní. Jako šéfka místního spolku Cinvald se chce soustředit hlavně na dvě věci: aby se zvážila možnost využívat železnici pro přesuny horniny a odpadů, jak jim to prý původně slibovali, a aby se jim z kopce neztratila voda. „Naslibovali nám už takových věcí, jak bude ten projekt vypadat, jaké bude mít rozměry, ale nic z toho neplatilo,“ říká Kamila Vítek Derynková a dodává: „Už jsem říkala lidem z Geometu i ČEZ, že teď jsou v poměrně nevýhodné pozici. Nedá se jim věřit.“•

Podpořte Reportér sdílením článku