Nepohodlný

Letos v létě přišla z Ruska skvělá zpráva: Jurij Dmitrijev, nezávislý historik mapující dějiny stalinských represí v Karélii, dostal ve vykonstruovaném procesu tři a půl roku vězení.

Ano, opravdu to byla skvělá zpráva, obžaloba totiž žádala let patnáct (za údajné zneužívání adoptivní dcery, které se ale nikdy neprokázalo; obvinění z pedofilie patří k oblíbeným taktikám ruských tajných služeb vůči nepohodlným). Se započtením času stráveného ve vazbě měl Dmitrijev vyjít na svobodu právě touto dobou, v listopadu.

Nevyjde. Odvolací soud mu v říjnu uložil třináct let v trestanecké kolonii se zpřísněným režimem. Plus nařídil přezkoumat osvobozující rozsudky ve starších kauzách. Proč?

Jurij Dmitrijev v současném Rusku bezezbytku naplňuje definici slova „nepohodlný“. S beraní tvrdohlavostí a nekonečným úsilím tenhle historik v důchodovém věku už roky mapuje komunistická zvěrstva v Karélii. Objevil místa, kde byly popraveny tisíce lidí (včetně Čechoslováků). Všem těmto obětem díky mravenčí práci v archivech vrátil jména a zasadil se o vznik památníku. A obrovská mezinárodní pozornost věnovaná výsledkům jeho práce je nejspíš tím největším trnem v oku úřadů. V putinském Rusku už dlouho sílí tendence přepisovat dějiny a hlavně za každou cenu bránit historickým paralelám – přirovnávání současných represí ke stalinským.

Důvody, proč Dmitrijev dostal v létě tři a půl roku a na podzim třináct, jsou pravděpodobně dva. Jednak tajné služby v Karélii nejspíš relativně mírný trest považovaly za neúspěch. A navíc v souvislosti s řečeným doufaly, že po hlavním líčení opadne mezinárodní pozornost, a 13 let natvrdo se tak obejde bez humbuku.

A to je přesně to, co se nesmí stát. Když nás přestane zajímat, co se s ním děje, je Jurij Dmitrijev ztracený. A s ním mnoho dalších nepohodlných, současných i budoucích.