Logo

Dívka, která chtěla tančit

foto Herbert Slavík

Cítí se plná síly, energie. Snad za to může jarní karanténa způsobená covidem. „Odpočala jsem si,“ říká Kristýna Němečková, sólistka baletu Národního divadla a držitelka Ceny Thálie z roku 2015. Teď je zpátky na scéně. Tam, kde je jí nejlépe.

Narodila se v únoru 1989 v Berlíně, kde pracoval její otec. „Dodnes je Berlín mým druhým domovem, mám ho vrytý hluboko do paměti,“ říká Kristýna Němečková.

Jako dítě byla divoká a nesoustředěná, ale taky pohybově nadaná. „Jednou hráli v rádiu Bolero a já ho celé odtančila. Dvacet minut! Po letech jsme našli videokazetu, kde je to nahrané, a musím říct, že i jako profesionálovi se mi to líbí, žádný pohyb se neopakuje,“ vypráví.

S baletem začala poměrně pozdě, až v osmi či devíti, ale o to intenzivněji: už po roce nastoupila do přípravky Národního divadla a odtud rovnou na konzervatoř. Kromě talentu měla prý štěstí v podobě fyzických dispozic: po otci má vytočené kyčle. „On chodí jako Chaplin!“

V patnácti znovu odjela do Berlína, na dva roky, studovat balet. Při absolventském představení tančila Giselle na jevišti berlínské Státní opery. „Byla jsem příšerně nervózní!“

V Národním divadle je – s dvouletou přestávkou – od roku 2008. Za jednu z největších příležitostí považuje angažmá ve Frankfurtu, kde pracovala pod uměleckým vedením choreografa Jacopa Godaniho. Nicméne doma je prý v Národním. „Tam se cítím nejlépe.“

Podpořte Reportér sdílením článku