Dívka, která chtěla tančit
13. září 2020
Reportér 09/2020 · Číslo 73Cítí se plná síly, energie. Snad za to může jarní karanténa způsobená covidem. „Odpočala jsem si,“ říká Kristýna Němečková, sólistka baletu Národního divadla a držitelka Ceny Thálie z roku 2015. Teď je zpátky na scéně. Tam, kde je jí nejlépe.
Narodila se v únoru 1989 v Berlíně, kde pracoval její otec. „Dodnes je Berlín mým druhým domovem, mám ho vrytý hluboko do paměti,“ říká Kristýna Němečková.
Jako dítě byla divoká a nesoustředěná, ale taky pohybově nadaná. „Jednou hráli v rádiu Bolero a já ho celé odtančila. Dvacet minut! Po letech jsme našli videokazetu, kde je to nahrané, a musím říct, že i jako profesionálovi se mi to líbí, žádný pohyb se neopakuje,“ vypráví.
S baletem začala poměrně pozdě, až v osmi či devíti, ale o to intenzivněji: už po roce nastoupila do přípravky Národního divadla a odtud rovnou na konzervatoř. Kromě talentu měla prý štěstí v podobě fyzických dispozic: po otci má vytočené kyčle. „On chodí jako Chaplin!“
V patnácti znovu odjela do Berlína, na dva roky, studovat balet. Při absolventském představení tančila Giselle na jevišti berlínské Státní opery. „Byla jsem příšerně nervózní!“
V Národním divadle je – s dvouletou přestávkou – od roku 2008. Za jednu z největších příležitostí považuje angažmá ve Frankfurtu, kde pracovala pod uměleckým vedením choreografa Jacopa Godaniho. Nicméne doma je prý v Národním. „Tam se cítím nejlépe.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Známý český fotoreportér