Svatomartinské est arrivé!

Když se v babím létě procházíte moravským vinařským městem, co chvíli uslyšíte vzdálenou salvu. Ten hluk nemá na svědomí střelmistr v nedalekém kamenolomu, zdejší myslivci ani soukromý ohňostroj. Nepravidelné detonace doléhají z okolních vinohradů, v nichž jsou nastražené plynové plašiče ptáků, aby chránily dozrávající úrodu před nenasytnými hejny. A věříte-li na ozvěny příštích dějů, můžete v těch ranách slyšet i budoucí bouchání špuntů.

Pro návštěvníka odjinud je v těch dnech velkým zážitkem pozvání do sklepa. Nemám na mysli komerční podniky s křiklavými vývěsními štíty a bodrými názvy jako „U Hroznu“, „U Vinaře“ nebo „Morava“. Zvlášť pozor na ty, které mají v názvu slovo „sklípek“. Pravou poctou je, když vás domácí pozvou do svého vlastního, soukromého sklepa, kde vyrábějí víno nikoli na prodej, ale pro vlastní potřebu a spotřebu, pro příbuzné a přátele, ale hlavně pro radost a kde nedbají na to, kolik peněz ve svém koníčku utopí. Protože kromě výsledného produktu je odměnou i sama práce s něčím živým, co člověku vyzrává pod rukama.

Zatímco na povrchu burácejí plynová děla, pod zemí to sotva slyšitelně šumí, syčí a bublá, jak se při fermentaci uvolňují kvasné plyny, jež z valné většiny tvoří kysličník uhličitý. V demižonech různých objemů probíhá tajuplné přepodstatnění moštu na víno. Obsah každé nádoby se nachází v jiné fázi kvašení, jeden chutná jako nevinná hroznová šťáva, další začíná mít jemnou perličku a z jiného už je burčák, v němž se sladkost zčásti změnila v etylalkohol. Od pana domácího si vyslechnete, že „André se rozkváší, růžáky se čistí a bílé taky“, padají pojmy jako samotok, matoliny, třapiny a rmut. Dozvíte se o méně známých odrůdách jako Bago anebo Chorvat, jehož bobule prý chutnají, „jak dyž mrtvýmu kóšeš voko“. O jiných vínech jste neslyšeli nikdy: třeba takový Mülltlín je cuvée z Müllera a Veltlínu a Pergolín je směs toho, co se vám pne po pergole. Vyslechnete si, komu se jak urodilo, jak majitel vinohrad udržuje, zda přehnaně postřikuje, anebo ho naopak nechává napospas přírodě. Dozvíte se, z čeho bude dobré frizzante a nad kterým vínem nezbyde než zlomit hůl a nechat ho na ocet anebo pálenku. Tu vám samozřejmě nalijí na závěr celého koštovacího kolečka, když už vám jde ze všeho hlava kolem, dávno nevíte, co pijete, a s obavami sledujete, jak na kombinaci všech těch živých tekutin zareagují vaše netrénované útroby. Ale statečně panáka vypijete a snažíte se vtlouct si do hlavy, že se nechodí „česat víno na vinici“, nýbrž jedině „sbírat hrozny do vinohradu“, jinak budete zdejším pro smích.  

Vyskytly se případy, že se některé víno z důvodů, jež jsou známy jen jemu, rozkvasí třeba až v únoru, mračí se pan domácí, ale nakonec vysloví pevnou naději, že letos bude nové víno na stole včas, aby bylo čím zapít svatomartinskou husu.