Opravdu vítězný únor

Večer před projevem v Blair House, oficiální rezidenci pro hosty amerických prezidentů. Řeč, kterou si Havel (samozřejmě) napsal sám, je přeložená do angličtiny a koketuje se s myšlenkou, že právě v angličtině by ji prezident přednesl. Madeleine Albrightová proto přivádí jistého Franka Greera, špičkového komunikačního poradce a „speech coache“, trenéra přes projevy. Muže, jenž pomáhá vrcholným politikům i globálním organizacím a kterého v budoucnu čeká spolupráce třeba s Nelsonem Mandelou, Billem Clintonem nebo Barackem Obamou.

Greer Havla žádá, aby mu text svého projevu přečetl nahlas… a po dvou odstavcích vypadá, že omdlí. „Havlův váhavý, zadrhávající, napůl mumlavý přednes, vyhýbání se očnímu kontaktu s posluchači i absence dramatického důrazu i dramatické pauzy ho zřejmě dovedly k názoru, že Havel by neudělal dojem ani na schůzi místního rodičovského sdružení,“ napíše Michael Žantovský o čtvrtstoletí později v rozsáhlé biografii nesoucí prostý název Havel.

Je dost možné, že právě tahle epizoda s Greerem Václava Havla definitivně utvrdila v přesvědčení, že chce v Kongresu mluvit česky. O překlad se postará Žantovský, jehož angličtina je výborná.

A o té hluchotě, o té bude ještě řeč.

Opojení a smích

Že by se Václav Havel coby hvězda středoevropských revolucí roku 1989 a nový československý prezident měl vypravit do USA, byla myšlenka, která se podle pamětníků zrodila snad už zkraje ledna 1990, tedy pár dní po Havlově zvolení. Kdo přesně s ní přišel, se už určit nedá, Michael Žantovský nicméně vzpomíná, že jistojistě o ní mluvily třeba právě Madeleine Albrightová (v Praze narozená americká diplomatka a politička, pozdější první žena v čele ministerstva zahraničí USA) či Rita Klímová, disidentka a mluvčí Občanského fóra, která se tou dobou připravovala na post velvyslankyně ČSSR ve Washingtonu. „Vašku, musíš dostat na svou stranu americkou vládu a Kongres,“ cituje Žantovský Klímovou ve zmíněné Havlově biografii.