Vědec chce naučit solární panely, aby si chytře ukládaly energii

31. října 2023

Je jedním z nejnadějnějších českých chemiků mladé generace. Tomáš Slanina vloni na svůj výzkum dostal prestižní evropský grant, letos zase obdržel Cenu Neuron pro mladé nadějné vědce. V pražském Ústavu organické chemie a biochemie mimo jiné zkoumá, jak to zařídit, aby si solární panely samy dokázaly ukládat vyprodukovanou energii. Zjednodušeně řečeno, aby fungovaly, i když slunce zajde za mraky.

Můj sedmiletý syn říká, že chce být vědcem. Co má dělat, aby se mu to jednou povedlo?

Poradil bych mu, ať se zajímá o věci kolem sebe. Ať se ptá, proč jsou věci tak, jak jsou. A dřív nebo později narazí na hranici lidského poznání a tam pak začne jeho úloha. Měl by si zachovat zvídavost a samozřejmě nepodceňovat vzdělání.

Co chtěl dělat sedmiletý Tomáš Slanina? Taky chtěl být vědcem?

Sedmiletého Tomáše Slaninu taky zajímalo všechno, co měl kolem sebe. To se dodnes nezměnilo. Ale vysněné povolání se v průběhu času hodně měnilo. Od strojvedoucího přes malíře, hudebníka, ale i lékaře, biologa, chemika či právě vědce.

Jak vlastně vypadá vaše současná práce? Přijdete ráno do práce, obléknete plášť a jdete dělat pokusy?

Ono záleží, jestli je člověk „dělníkem vědy,“ experimentálním vědcem, který pracuje v laboratoři, nebo jestli vede výzkumnou skupinu jako já. Pokud pracujete v laboratoři, většinou děláte na jednom nebo více projektech, kde se snažíte něco objasnit. V případě chemika připravit nějakou chemickou látku a dokázat, že má vlastnosti, které předpověděl. Anebo naopak zjistit, a to je častější, že její vlastnosti jsou úplně jiné, než myslel. Druhá část experimentálního výzkumu pak spočívá v práci s daty. Chemik musí naměřená data zpracovat, vyhodnotit a na jejich základě formulovat teorie a objasnit chování studovaného systému.

Podpořte Reportér sdílením článku