Jiří Bubeníček: Ukradli jsme s bráchou dýni a sežral nám ji slon

27. října 2023

59 minut

V dětství žil na Starém Městě pražském, nebo jezdil po Evropě s cirkusem. Mezi dvacítkou a čtyřicítkou se (stejně jako jeho dvojče, bratr Otto) stal světoznámým baletním tanečníkem a zabydlel v Německu. Nyní je ovšem Jiří Bubeníček (1974) opět často v Praze. Stal se vyhledávaným choreografem a připravuje tu baletní představení z cirkusového prostředí, které mu kdysi bylo tak blízké. Rozhovor si můžete poslechnout také v podcastu Host Reportéra.

Nač jste myslel cestou do redakce Reportéra v historickém centru Prahy?

Na to, že tohle kdysi býval můj rajón. Když jsem byl dítě, bydleli jsme nedaleko, vlastně mezi synagogami, v ulici Elišky Krásnohorské.

Dnes to už váš rajón není?

Potíž je v tom, že jsme s bráchou v osmnácti odešli tančit do Německa a od té doby už tu nežili. Naše Praha z osmdesátých let byla úplně jiná, po ulicích chodilo míň lidí, působila ošuntěleji, zároveň ale romanticky… Byla taková kafkovská. Když se do ní dnes vracím, tak s láskou, pořád je mým městem, ale cítím se tu trochu jako turista.

Zmínil jste Kafku. Vím, že ho máte rád, jako choreograf jste baletně zpracoval jeho Proces. Zároveň jste ale vyrůstal mezi cirkusáky – v tom prostředí se četla náročnější literatura?

Ale jo, náš táta četl hodně, a oba s mámou kladli důraz na to, abychom s bráchou získali dobré vzdělání – proto jsme taky nastoupili na Pražskou taneční konzervatoř. Táta si srdcem určitě přál, abychom zůstali u cirkusu, ale přednost dal mozku a řekl: „Jestli chcete něco dokázat, být lepší a úspěšnější než já, musíte mít dobrou školu.” Na konzervatoři tehdy byli skvělí profesoři, a to nám brzy otevřelo celý svět.