ANKETA: Kdy a proč jste se zamilovali do ragby?

Ragby mi vstoupilo do života záhy, za Pragu ho kdysi hrál můj táta i starší brácha. Na bráchovy zápasy mě táta vozil na babetě a fandila jsem, ale tehdy mi ten sport ještě připadal moc drsný. Jak jsem dospívala, víc a víc jsem si všímala například i férovosti, která k němu patří. Pochopila jsem rčení, že zatímco fotbalisté devadesát procent času předstírají, že jim něco je, ragbisté devadesát procent času předstírají opak. Dopadlo to samozřejmě tak, že i mí synové hrají za Pragu – a já se cítím jako doma na všech českých hřištích.

Když roku 2015 All Blacks obhájili titul mistrů světa, nadchli mě frajeři typu Dana Cartera, Richieho McCawa nebo Beaudena Barreta svým totálním ragby. Celý novozélandský tým neustále tlačil, což je rozdíl oproti fotbalu, kde si hráč bez míče přece jen odpočine. I když třeba prohrávali, měli v sobě týmovou soudržnost a sebedůvěru, díky kterým na poslední chvíli soupeře přetlačili. Tu bojovnost do úplného konce oceňuju na ragby obecně. I když prohráváš 0:60, stejně chceš položit pětku; čest ti to nedovolí vypustit.

Když jsem v roce 2003 pracoval v MF DNES, požádal mě šéfredaktor o rešerše britských novin. Pročítal jsem je v době, kdy se konalo mistrovství světa v Austrálii, které vyhrála Anglie v čele s Jonnym Wilkinsonem. To nadšení britského tisku nakazilo i mě, takže jsem se do ragby zamiloval přes titulní strany Daily Telegraphu, Timesů a Guardianu. Další mistrovství v roce 2007 už jsem sledoval od samého začátku a zůstalo mi to dodnes. Chodím občas i na českou ligu nebo na zápasy, kdy u nás hrají New Zealand Ambassadors.

Můj mladší brácha hrál za Petrovice. Když jsem si v osmnácti letech udělala řidičák, vozila jsem ho občas na tréninky. Zkusila jsem si s nimi zahrát touch rugby, které je bez kontaktu, a začalo mě to bavit. A sešlo se to s momentem, kdy se v Praze dával dohromady první ženský tým pod názvem Lizards. Nejdřív jsem kombinovala ragby s basketem, pak jsem zůstala už jen u ragby. Z hráčky jsem se později stala trenérkou. No a teď jsem vlastně „bafuňářkou“, odpovídám za ženské ragby. Takže je to pro mě nejen zábava, ale i práce.