Tenkrát v Olympiku

Byl v Praze takový klub – jmenoval se Olympik a sídlil v podzemí domu číslo šestnáct ve Spálené ulici.

Založili ho ve čtyřiašedesátém roce minulého století kamarádi Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, aby měli kde číst své povídky, a přizvali mne, ať se starám o organizaci, třeba o tisk plakátů, povolení od cenzorů, distribuci vstupenek, finanční záležitosti a podobně.

Ač jsou povídky Šimka a Grossmanna nesmírně vtipné, přece jen se s tím celý večer vystačit nedá; chtělo to trochu muziky.

V té době naštěstí přišla vlna bigbítu a kapely vznikaly jedna za druhou. Než se překulil rok 1964 do roku 1965, odehrály se v našem klubu koncerty skupin Olympic, Matadors, Donald, Framus Five, Flamengo, Mefisto a dalších: jeli jsme až pětadvacetkrát do měsíce.

Začínaly zde první diskotéky s Petrem Černockým a dnes tak úspěšným výtvarníkem Petrem Sísem, činnost se rozšířila i do Divadla Sluníčko, kde vystupovali folkoví zpěváci jako například Karel Kryl. Klub se stal známým centrem mladých lidí, fungoval sedm let a skončil s normalizací…

O tom všem vypráví kniha Historie klubu Olympik, která je od prosince na pultech knihkupectví.

Lubomír Červený na dvou stech stranách soustředil desítky unikátních fotografií a dokumentů o činnosti klubu i o jednotlivých skupinách. Takovou knihu, řekl bych, jsme tu ještě neměli. Rád jsem do ní přispěl svými vzpomínkami.