Jura. Agent tajné služby CIC z Jáchymova

Štěpán Korčiš

26. června 2022

Reportér 07/2022 · Číslo 95

8 minut

„Naštěstí je zítra sobota“, bylo oblíbené Jurovo heslo na večírcích konaných v kterýkoli den. Na snímku jako císař Nero z disidentského „antického“ silvestra konaného u otce autora textu v Italské ulici v Praze.
foto archiv rodiny Křivánků

Stěžejní jsou souvislosti – tak se sama představuje kniha s názvem Století ČSR. Jde o historické leporelo českých dějin od Habsburků přes první republiku, druhou světovou válku a komunistickou totalitu až po její pád. A ovšem důležité jsou i příběhy, včetně historek z autorovy rodiny, jehož rodiče patřili mezi přední postavy českého disentu sedmdesátých a osmdesátých let. Magazín Reportér přináší z knihy výňatek.

A tadyta bolševická svině, ten komunistickej hajzl, krajskej tajemník nebo co, mi v tu chvíli zachránil život a poslal policajty dál – úplně Jura křičel při vyprávění historky, jak utíkal z Jáchymova. Historky, kterou jsem měl nejradši.

Jura emigroval hned po únoru 1948 do západní zóny Německa. Ale byl důslednější než další, kteří se chtěli vrátit bojovat proti komunismu s americkou armádou. Protože v Německu poznal zpravodajského důstojníka CIC, s nímž spolupracoval v protiněmeckém odboji, prošel rychlým špionážním výcvikem a šel bojovat proti komunistům hned. Jako skutečný americký agent.

Ano, neexistovali jen v komunistické propagandě, byli i reální. Již čtvrt roku po emigraci, 29. prosince 1948, překročil hranice zpět. A hned ten den byl zatčen a neodvratně zamířil do vězení. Léta lágru za velezradu a vyzvědačství a pak další za útěky. Celkem mu komunistické soudy vyměřily čtyřicet let vězení, velkou část v uranových dolech.

A odtamtud měl ty fantastické příběhy, které jsem jako dítě miloval. Třeba jak byl na začátku padesátých let velitelem „cimry“, když se doslechli, že přijdou odsouzení komunisti. „Chlapi chystali různé hadice, kabely a všechno možný. Úplně je olizovali, jak se těšili, že komunisty pořádně uvítaj. S tím jsem nemohl nic dělat, i když jsem věděl, že z toho bude průšvih. A pak když to přišlo, hodili nám tam takovýho malýho, hubenýho intelektuála s brejlema, kterej se představil jako Gustáv Husák. Byl tak zoufalej, že ho snad chlapi skoro nechali bejt.“

Říká se, že skoro každý politický vězeň vypráví, že potkal Husáka, ale já Jurovi věřil každý slovo. A věřím. Příběhů měl spoustu. Pro mě v té době velice dobrodružných, ale asi ve skutečnosti úplně strašných.