Jednou výstava bude!
8. listopadu 2020
Reportér 11/2020 · Číslo 75Výtvarník Roman Týc o trilogii a knize.
Poslední rok, asi jako pro většinu lidí, byl jiný i pro mě.
Loni touto dobou jsem připravoval výstavu spojenou s křtem knihy Vystřel vocaď. Nad touto publikací jsem se scházel s Alešem Najbrtem s přestávkami tři roky. Kniha měla původně vyjít jako katalog ke třem samostatným výstavám, které proběhly v letech 2011, 2014 a 2017 – ale protože všechny historicky vznikaly a stály na mých osobních příbězích, bylo takřka nemožné, aby text sepsal kdokoliv jiný než já.
První ze zmíněných výstav se zabývala institucionálním zacházením s ostatky zesnulých; skrze ni jsem si uvědomil, že jsem se jako dítě nikdy nevyrovnal se smrtí své mámy. Druhou výstavou jsem se vracel do doby dospívání a interpretoval v ní můj vztah k formálním autoritám, především pak k autoritě otce. S otázkou členství mého dědy v revolučních gardách byla spojena má poslední výstava, která se zabývala dlouho skrytými křivdami našich předků.
Kniha vyšla – a na jaře 2020 se měla uskutečnit další výstava, kterou jsem koncipoval jako ironii galerijnímu provozu a trochu výsměch uměleckému snažení. Zkoumal jsem v ní ten jediný moment při přípravě výstavy, kdy se umělec nesnaží zaujmout, tedy tvoří bez myšlenek, s volností abstrakce, přesto velice konkrétní a jasné kompozice. Výstavu jsem pojmenoval To bych uměl taky. Výstava se logicky neuskutečnila, ale protože kalkul v tvorbě bude vždy živým tématem, ať už bude covidové šílenství trvat, jak dlouho chce, jednou výstava opět bude!
Podpořte Reportér sdílením článku
Český umělec, který je známý především svým diverzním přístupem, s nímž prezentuje svoji tvorbu ve veřejném prostoru. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Ztohoven a vizuální skupiny PureA. Podílel se na vzniku centra alternativní kultury „ateliéry Trafačka“.