Na kterého učitele nebo učitelku vzpomínáte s největším vděkem?

Žánr: lekce z vděčnosti; nejprve tedy musím vzdát dík paní učitelce Šmídové a paní učitelce Cetkovské ze základní školy. Nejdůležitější ale byla Bohumila Mouchová (už na fakultě, jako „věčná“ odborná asistentka), která mě naučila řecky, kromě toho jsem ale od ní získala neocenitelnou devízu: vždycky když něco nevěděla, neřekla – jako jiný z jejích kolegů, tou dobou už profesor: No víte, to já nevím (a tím to skončilo), ale pověřila dohledáním někoho ze studentů nebo samu sebe. Z toho doteď žiju, protože od rána do večera něco nevím.

Na středoškolského učitele matematiky, fyziky a IT jménem Kokeš. Byl to fanatik do algebry a tato vášeň zanechala stopy na jeho těle, které se krokem a tempem zvoníka plížilo po chodbách gymnázia. Vděčím mu za perfektní matematickou přípravu na vysokou školu a za kroužek programování, z něhož jsem čerpal znalosti pro tvorbu pofiderních počítačových her s názvem Život Není Krásný. Navíc do mě jeho jméno podvědomě zaselo bažení po kokainu, se kterým se potýkám doteď, a za to mu vděčím ze všeho nejvíc – děkuji, pane profesore!

Ve školních lavicích jsem trpěl. Za naší základkou tekla řeka a z oken jsem viděl kopec Rochus, tam jsem se chtěl učit – a opravdu mám pocit, že nejvíc jsem se toho dozvěděl od psů a podivínských rybářů. Naštěstí jsem se stal malířem, takže se nemusím opírat ani tak o našprtané vědomosti, jako spíš o intuici, emoci a náhodu; malba se moc nedá učit. Je ale dobré mít vzor, vidět někoho zapáleného pro věc. Takovým člověkem pro mě byl Michael Rittstein, v jehož ateliéru na akademii byla napsána velká pravda: „Nemysli, maluj.“

Ač jsem absolventkou Filozofické fakulty UK, učitele, kteří mě ovlivnili nejvíc, jsem potkala na průmyslovce v pražské Panské. Náš třídní, profesor Kasáš, učil chemii: k srdci mi nepřirostla, ale periodickou tabulku prvků i koncovky názvosloví jsem dodnes schopná přeříkat o půlnoci. V době normalizační nás seznámil s Divadlem Járy Cimrmana, se spolužáky jsme byli komparzisty ve filmu Nejistá sezona. A profesorka Polášková s noblesou zvládala naše pubertální excesy a pěstovala lásku k filmu, která mi, stejně jako kamarádi, zůstala.