ANKETA: Které zemi kromě Česka a Slovenska fandíte ve sportu?

Ester Ledecká, lyžařka a snowboardistka Dvojnásobná olympijská vítězka z roku 2018. Fandím sportovcům ochotným obětovat pro svoje sny cokoli a až následně si je spojuju se zemí. Dost často přeju Švýcarsku (kvůli Odermattovi nebo Federerovi) a Španělsku (kvůli Alonsovi a Nadalovi). Jamajce jsem fandila kvůli Boltovi, Norsku kvůli Bjørndalenovi a Attacking Vikings. Přistihnu se, že fandím USA kvůli Katie Ledecky nebo Phelpsovi, a ve fotbale jsem loni držela palce Italům, protože mi byli sympatičtí hrou, projevem i zapálením. Byla jsem ráda, že slyším jejich hymnu a vidím stoupat vlajku. No a jinak ve všech sportech fandím Řecku jenom proto, že tu zemi miluju – vlastně Řekům nadržuju.

Petr „Hraboš“ Hrabalik, muzikant Zpěvák skupiny Našrot, publicista a spisovatel, spoluzakladatel Popmusea V hokeji to bylo jasný už od raného dětství – celá rodina fandila všem (Kanadě, Švédům, Finům atd.) proti Rusákům. Ve fotbale šlo o přímý náraz na komoru – v čase prepubertálního dětství byli mými hrdiny mužové dlouhých houní (Mauglí, Vinnetou, Mamutík atd.) a s radostí jsem tento trend pozoroval i ve svém nejoblíbenějším sportu – ve fotbale. Roku 1974 v týdeníku Stadion představovali reprezentace nadcházejícího mistrovství světa a hned ta první mě ohromila: v čísle 8 na zadní straně objevil se team Argentiny. Tý vado! Byl jsem nadšen, byl jsem okouzlen! Máničky! A od toho okamžiku dodnes fandím Argentině.

Klára Kolouchová, horolezkyně Jako první Češka zdolala tři nejvyšší hory světa. Abych někomu fandila, musím tam cítit emoci, srdce. Spojení fanouškovství s patriotismem pro mě není bezpodmínečně nutné. Sport je totiž úžasná aréna, kde se boří hranice mezi kontinenty a testuje se lidský potenciál, náš charakter a touha jít za snem. Proto mě baví třeba všestranný španělský atlet Kílian Jornet, který vyhrál snad každý ultratrail na světě, nebo Nepálec Nimsdai (Nirmal Purdža), jehož cesta na 14 nejvyšších vrcholů trhá rekordy s jeho dokumentem na Netflixu. Pokud jste neviděli, dejte si! Je tam pořádná porce životního optimismu, touhy uspět, bojovat a nevzdávat se – jít vlastní cestou!

Ivo Kahánek, pianista Od časopisu BBC Music Magazine dostal cenu za nejlepší nahrávku roku 2019. Od dětství jsem přál chudým zemím, kde se dalo předpokládat, že obyvatelé sportem žijí, takže úspěch znamená vytržení z reality všedního dne – a druhým důvodem pro mě byla krása, poezie a určitý živočišný prvek ve hře. Proto ve fotbale fandím Jihoameričanům, v Evropě třeba Španělům nebo Italům a v tenise je mým favoritem Novak Djokovič. Neobdivuju vše, co ve snaze vyhrát občas dělají (třeba simulování ve fotbale), ale v politicky korektní době svázané stále více pravidly jsou pro mne tito sportovci vyjádřením komplexnosti, spontaneity a božské nevyzpytatelnosti života, jehož paralelou sport je.