Malá vítězství, velké porážky. Střední Evropa a virus

SLOVENSKO

Bojovat s virem metodou „králík z klobouku“

Loni koncem jara na tom bylo Slovensko v boji s pandemií skvěle. Jenže pak se naplno projevila povaha premiéra Igora Matoviče, který se dostal k moci díky programu boje proti špinavostem spojeným s dřívější vládou strany Směr. Matoviče nebaví zdlouhavé procesy a má pocit, že virus porazí jednou velkou monstrózní akcí. Výsledkem je tragédie podobná té české.

Když se nový koronavirus loni koncem února blížil ke slovenským hranicím, žila země parlamentními volbami. A když se v březnu jejich vítěz Igor Matovič – podnikatel a zakladatel uskupení Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) – ujímal křesla premiéra, virus už v zemi byl. Tehdy prohlásil: „Nebudu premiérem, kterému budou umírat tisíce lidí.“ Letos v první půli března oficiální počet mrtvých s covidem-19 překonal hranici osmi tisíc a dále stoupal.

O Matovičovi se dlouhodobě ví, že je člověkem silných slov a velkých slibů. Když ale začal vládnout, zdálo se, že to jemu i Slovensku může vyjít. Země měla štěstí, že v době příchodu pandemie dosluhovala vláda Petra Pellegiriniho, která kvůli viru zavřela, co se dalo – a netrápila se dlouhodobějšími ekonomickými dopady. „No a co. Vždyť oni na to budou hledat peníze!“ řekla tehdejší ministryně vnitra premiéru Pellegrinimu, aniž by věděla, že hovor zachytily zapnuté mikrofony.

A tak slovenská bilance boje s virem vypadala loni dokonce slabě lépe než v České republice. Neznámou hrozbou vyděšení občané se na dva měsíce ukryli, a když v květnu vyšli ven, vykazovalo Slovensko jednociferný, někdy dokonce nulový počet pozitivně testovaných denně. Společenský život se vracel k normálu, ekonomika obnovila provoz, a dokonce smazala část ztrát. Na chaotickou komunikaci, kterou za jarní krize slovenská Matovičova vláda – podobně jako ta česká Babišova – předváděla, se do značné míry zapomnělo: stejně jako na další věci, třeba na nedostatečné odškodňování uzavřených provozů.

Jak to ale vypadalo začátkem letošního jara? O kolapsu nemocnic se už vlastně ani nemluvilo, protože Slovensko dávno překročilo dříve stanovenou maximální hranici tři a půl tisíce hospitalizovaných pacientů s covidem, což byl zdravotnický systém schopen zvládnout. Vláda se ani netajila tím, že jedním z hlavních důvodů prodlužování nouzového stavu je zákonná možnost nařídit práci vyčerpaným zdravotníkům, kteří by jinak už dávno podali výpověď.