Trhni si, covide...

Jana Hanušová

Zítra můžu, napište si mě tam

Loni ve stejnou dobu se chystala na premiéru Rusalky v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a fandila svému muži, který protančil až do šestého kola televizní soutěže StarDance. Nyní objíždí na skútru domácnosti seniorů.

Většinou jsou to lidé okolo pětaosmdesáti. „Dělám, co je potřeba,“ říká tanečnice a choreografka Jana Hanušová, která na podzim nabídla své služby pečovatelské službě Prahy 6. Její manžel Miroslav Hanuš je herec a režisér.

Jako členka Baletu Československé televize si zahrála ve Formanově Amadeovi, je podepsaná pod choreografií v desítkách činoherních, operních a muzikálových inscenací, učila tanec a jevištní pohyb na DAMU. S prací pedagožky skončila před třemi lety, když se rozhodla pečovat doma o svého otce. „Prošli jsme si s tátou vším – od holení a mytí přes nakládání na vozejk až po přebalování. Letos v únoru nás opustil, bylo mu devadesát jedna,“ říká matka tří dospělých dcer.

Během jarní vlny epidemie se otřepávala z náročné péče o tatínka a předpokládala, že na podzim se na scény vrátí představení, která tvořila základ jejích příjmů, a objeví se i nová práce. „Neříkám si o závratné honoráře, podstatnou část mi divadla platí při reprízách v tantiémách. Takže jsem závislá na prodaných vstupenkách,“ přibližuje schéma své obživy. Kromě zmíněné Rusalky v Ostravě má v repertoáru Prodanou nevěstu v Brně nebo Lišku Bystroušku v Praze.