Zůstali jsme tady. U vás

Henrik Moller, Švéd

Raději být zavřený v Praze

Do hlavního města České republiky se dvaačtyřicetiletý Henrik Moller přistěhoval prvního března, dva týdny před uzavřením hranic. Plánoval odsud pracovně cestovat po Evropě. Místo toho v pronajatém bytě v pražských Strašnicích cvičil hru na klavír a začal se učit češtinu.

Pocházím z malé vesnice ve Švédsku. Když mi bylo devatenáct, přestěhoval jsem se do Londýna, abych se stal rockovou hvězdou. Přes den jsem pracoval v kavárnách a po večerech jsem se věnoval muzice. Nad hudbou postupně převládla káva, takže teď už přes deset let pracuji pro pražírnu v Londýně. Posledních pět roků jsem dvakrát ročně jezdil do Prahy, protože jsem pomáhal rozjíždět letenské Bistro 8. Město jsem si zamiloval a vždycky jsem se sem chtěl vrátit.

Ve firmě Climpson & Sons funguji jako byznys konzultant. Když se lidé rozhodnou prodávat naši kávu, pomůžu jim proškolit baristy, rozšířit znalosti z byznysu a kávového průmyslu. Proberu s nimi, kolik lidí potřebují mít na jednu směnu, jaké koupit vybavení, většinou se z nás stanou přátelé.

Prvního března jsem se po třiadvaceti letech v Londýně odstěhoval do Prahy. Předchozí rok jsem strávil plánováním, jak budu touhle dobou cestovat po Evropě, měl jsem domluvené schůzky, prezentace, všechno bylo nalajnované, rezervované. Za dva týdny vláda uzavřela hranice. Byl jsem zrovna na dva dny v Amsterdamu, pokračovat jsem měl do Bruselu a pak do Paříže. Ale musel jsem se z Holandska vrátit prvním volným letadlem zpět do Česka.

Zůstal jsem v Praze a za tři měsíce neudělal žádnou práci, protože kavárny byly zavřené a cestovat se nesmělo. Zůstal jsem v pronajatém bytě ve Strašnicích, za nouzového stavu jsem mohl jít na procházku, jenže jít ven a setkat se s přáteli nešlo. Kamarád mi ale pomohl koupit přes internet piano, takže jsem se zlepšil v hraní. A začal jsem se učit češtinu. Přišly takové neplánované prázdniny, poprvé v životě jsem měl volno.