Přinesl vám koronavirus něco pozitivního?

Adéla Elbel, stand-up komička Známá je z show Na stojáka, působí též jako moderátorka. Snažím se hledat pozitiva i tam, kde to jde těžko, takže i v téhle šílené karanténě. Když se na to podívám očima svých dětí, raduju se, že jsem doma, že si víc povídáme, že vařím – a dokonce dobře. Očima svého budoucího já, které se chce vracet do pěkného domova, raduju se, že konečně z bytu vyklízím letité nánosy manželství. Očima své mámy; že tolik neponocuju a víc se šetřím. Očima svého mozku; že mám konečně čas přemýšlet a psát. Očima své peněženky – že fakt ne­utrácím za kafíčka, jarní boty, haldy šatů… všechno, co jinak děsně potřebuju, ale teď nějak ne.

Petr Stančík , spisovatel Za knihu Mlýn na mumie získal ocenění Magnesia Litera. Myslím, že teď je to v něčem mnohem lepší než před pandemií. Ulice bez aut a Praha bez turistů… Prostě nádhera! Před pár dny jsem si vyšel po Karlově mostu a poprvé v životě ho zažil bez těch odporných stánků. A Karlovu ulici zase odvšivenou od čepičářů. Doufám, že to tak už zůstane navždy a automobilismus i turismus odejdou za komunismem a nacismem na tříděný odpad dějin. A že lidé místo potravin a dezinfenkce začnou hromadit myšlenky a duchovní prožitky.

Eva Jiřičná, architektka Designérka českého původu žijící v Londýně, druhý ateliér má v Praze. Pozitivní je, jak většina lidí re­aguje. Tady v Británii jsou stovky tisíc dobrovolníků, kteří nabízejí pomoc potřebným. Druhá věc: objevujeme, jak můžeme šetřit s oblečením, jídlem – v podstatě jako za války, nic nevyhazujeme. Necestujeme, tudíž zlepšujícím se ovzduším šetříme planetu, učíme se neplýtvat časem. Doma jsem vyzkoumala, jak chodit kolem stolu a židlí a do ložnice, kolikrát nachodím až 10 000 kroků; všichni se mi smějí, směju se i sama sobě, ale mám pohyb. Také se učíme být méně sobečtí a používat technologie ke komunikaci. Možná se nakonec naučíme překonávat překážky s úsměvem.

Jakub König, hudebník Pod kuchařskou maskou hraje v kapele Kittchen, vede orchestr Zvíře jménem Podzim. Mám konečně možnost věnovat se umění na plnej úvazek. Dlouho jsem po tom toužil, najednou je to tady. Napřed mi karanténa umožnila stáhnout se do bezpečí rodinnýho hnízda, ke svejm dvěma Maruškám, do niternýho klidu. A po pár dnech jsem v rámci úsporných opatření přišel o občanský zaměstnání. Takže teď trávím spoustu času s rodinou, jak jsem si byl několikrát výslovně přál. A u toho skládám písničky, píšu knížku a maluju obrazy, což je super. Pár kamarádů mi totiž poslalo v rámci podpory prázdný plátna, tak teď u společnýho sledování HBO Kids maluju, tečku po tečce, čárku po čárce, jak vzteklej.