Tělo v Německu, duše v Turecku

Erk Acarer nejdřív nepochopil, proč se publikum směje: řekl jen, že se tu celé dva týdny cítil jako doma. Pak ale někdo prohodil: „To jsme vás tu vážně tak utlačovali?“

Berlín, jaro 2016. Erk Acarer je investigativní reportér tureckého levicového deníku BirGün a do německé metropole přijel na dvoutýdenní workshop organizovaný místním listem Die Tageszeitung (známým spíš jen jako taz). Na závěr workshopu se ve vzdušné kavárně taz s výhledem na slavnou berlínskou Friedrichstrasse koná veřejná debata, při níž právě Acarer hovoří o domáckém pocitu v německé metropoli. Načež se vrací domů do Istanbulu.

Berlín, jaro 2019. Acarer přichází do kavárny taz vchodem z Friedrichstrasse, hned se omlouvá, že jeho angličtina je slabá a s němčinou to zatím není o moc lepší. Acarer tentokrát nepřijel jen na pár týdnů, v Berlíně už přes dva roky žije. Pracuje jak pro taz, respektive jeho turecké online vydání taz.gazete, tak pro další projekty, které v Německu vznikly na podporu nezávislé turecké žurnalistiky. Píše nadále i pro svůj domovský deník BirGün, který jako zázrakem přežívá tažení režimu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana proti nezávislým médiím.

Acarer netuší, jak dlouho v Berlíně zůstane. Ale je si jist, že kdyby se teď vrátil do Turecka, zatkli by ho dřív, než by opustil letištní halu.

Dar z nebes

Sedmačtyřicetiletý Acarer, rodák z Istanbulu a vystudovaný sociální antropolog, je součástí rozsáhlé vlny vzdělaných Turků – akademiků, učitelů, novinářů, lékařů apod. –, kteří museli v posledních třech letech ze své země odejít a usadit se v zahraničí. Příčinou je bezprecedentní čistka, kterou prezident Erdogan zahájil po nepovedeném pokusu o vojenský puč v červenci 2016.