Co obvykle děláte pět minut před usnutím?

Bianca Bellová, spisovatelka Držitelka ceny Magnesia Litera, překladatelka a tlumočnice z angličtiny. Poslední dobou se snažím dodržovat soulad s přirozeným cirkadiánním rytmem těla, takže po večeři už nejím a vyhýbám se jasnému světlu; taky se snažím moc nepít nic jiného než vodu. Organismus se sám nahodí do rytmu spánku, začne produkovat melatonin jako běs a oči se samy zavírají, takže si taktak stačím vyčistit zuby. Po ulehnutí tedy okamžitě usínám a spím celou noc až do rána, kdy se budím svěží jako sedmikráska, což se mi předtím nedařilo celé roky. Jen musím každý večer řešit dilema – spánek, nebo víno?

Jakub Hrůša, dirigent Šéfdirigent Bamberských symfoniků, hostující dirigent České filharmonie. Před usnutím v drtivé převaze případů čtu nebo poslouchám hudbu, a to přímo v posteli, tedy pokud jsem v ní sám. Většinou to bývají věci mimo rámec toho, co mě zrovna profesně naplňuje, byť vzdáleně se k tomu váže všechno, co dělám. Kromě čtení románů a faktografické literatury se stává, že poslouchám neorchestrální hudbu (někdy i „nevážnou“) a sleduji ji při tom v notách, to mě odjakživa moc baví. Pokud jsem s rodinou, čtu nahlas dětem, někdy i manželce. S dětmi je uspávání nejúčinnější samozřejmě tehdy, kdy usnu jako první. Naopak před usnutím je u nás doma tabu televize. Vlastně celý den.

Kovy, youtuber Vlastním jménem Karel Kovář, působí také jako moderátor. Chce se mi napsat: „Nořím se do hlubin své představivosti, kdy se vzpomínky a útržky dne začnou mísit s obrazy ze světa snů.“ Ale ještě chvíli předtím dělám aktivitu zcela vědomou. Snažím se vzpomenout si na tři hezké zážitky z uplynulého dne. Něco, co mi udělalo radost. Nejenže usínám s lepším pocitem, ale pomáhá mi to najít trochu stability v rychle plynoucím čase; v prostředí často přehlceném negativitou. Kdy jindy se na chvilku zastavit a ohlédnout než právě před spaním. Někdy mám problém tři momenty najít, jindy je vybrat. Ale vždycky je najdu. A stojí to za to.

Barbora Špotáková, oštěpařka Dvojnásobná olympijská vítězka, světová rekordmanka. Obvykle dělám přesně to, co lékaři, psychologové a vědci nedoporučují. Jsem už v posteli, ale vezmu do ruky mobil: „Musím si přece nařídit budík na půl sedmou,“ nalhávám sama sobě – protože k čemu budík na šest třicet, když mě děti probudí mnohem dřív? No a jakmile už mám ten mobil, tak se pochopitelně podívám, co je nového na Facebooku, zkontroluju maily a zamyslím se nad tím, jestli není třeba odpovědět na nějakou esemesku… Mnohem lepší bývají ty noci, kdy můj Lukáš není ve službě, takže leží vedle mě. Když se k němu přitulím, za pár minut spolehlivě usnu.