Co se ve vašem životě nejvíc podobalo zázraku?

My se snad zabijeme!

Jeden z osobních, dokonce prudce sobeckých zázraků mě potkal v osmnácti: Stopovala jsem pozdě večer u Plzně, nabrali mě dva opilí hoši v žigulíku a řidič jel jako cvok. Zmocnila se mě hrůza, že se vybouráme a zabijeme. I když jsem tenkrát byla spíš plachá a bylo mi to hrozně trapné, tvrdě jsem jim nařídila, ať mě vysadí. Nechtěli, ale prosadila jsem svou. Pak jsem v mírném dešti přenocovala pod širákem na poli a ráno zase zdvihla palec. O pár kilometrů dál byla uzavřená silnice – autojeřáb vyprošťoval z jabloně zbytky žiguli a pohřebák odvážel dva mrtvé… No a pokud jde o zázraky nadosobní, mezi těmi jednoznačně vítězí sametovka.

Rozevřelo se zatažené nebe

Opominu-li ten zázrak největší, že se mi podařilo zvítězit v závodě spermií, nezastavím-li se ani u toho, že mi pan doktor Ch. dokázal brilantně vyměnit po letech bolesti a prášků obě kyčle, vynechám-li i stavy inspirace, kdy jsem ze sebe dokázal vydolovat verše, a nebudu-li počítat ani ten div, že každou neděli, už více než čtyřistakrát za sebou, napíšu fejeton, za který se nemusím stydět, mohu považovat za zázrak, že když jsme s kamarádkou Evou na ostrově Öland našli víceméně náhodně starověkou megalitickou stavbu, rozevřelo se najednou dosud zatažené nebe a zahrálo nám všemi neuvěřitelnými barvami.

Zázračná revoluce

Nejsem religiózní člověk a slovo zázrak používám spíše v přeneseném slova smyslu, tedy něco jako příjemné překvapení, splněný sen. Takových momentů byla spousta – narození mých čtyř dětí, nedávná cesta na Špicberky a mnoho dalších. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu událost, ve kterou jsem ani nedoufal a která zásadně změnila můj život, pak je to sametová revoluce, to odstavení komunistů od moci a od zvůle, to otevření dveří do zahraničí a možnost nastoupit profesionální dráhu hudebníka bez stupidních cenzorských zásahů.