ANKETA: Jaké umělecké dílo vás spolehlivě rozesměje?
8. května 2023
Reportér 05/2023 · Číslo 1058. května 2023
Reportér 05/2023 · Číslo 105Může to být cokoli: kniha, film, obraz, představení... Důležité je, jestli vás to umělecké dílo rozesměje. V tramvaji, v křesle, kdekoli. Máte umělce, na kterého se můžete opravdu spolehnout? Dílo, se kterým se vždy cítíte dobře? Anketa v květnovém vydání Reportéra.
Bianca Bellová, Spisovatelka Také překladatelka a tlumočnice z angličtiny, loni vydala román Ostrov. Mám dvě takové knížky, které jsem schopna přečíst víc než jednou a pořád mě hrozně baví – jsou to Pestré vrstvy od Ivana Landsmanna (vyšly roku 1999) a Já malkáč od Ľuba Dobrovody (roku 2005). Společné mají to, že je ten jejich humor takový navzdory a že se obě odehrávají za dob normalizace. Pestré vrstvy jsou vlastně vyprávěním z ostravské šachty, kde šlo každý den o život, a Já malkáč zase příběhem dítěte žijícího ve skutečně šílené, patologické rodině. A přesto u nich občas brečím smíchy.
Ladislav Zibura, Cestovatel Taky úspěšný spisovatel, zatím poslední kniha se jmenuje Prázdniny v Česku. Zaručeně se zasměju u románu Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku, což je takový Švejk plný suchého britského humoru. Ten je mi blízký, a tak miluju filmy a skeče skupiny Monty Python. Její člen John Cleese prohlásil, že Češi jsou nejvtipnější národ na světě, s čímž souhlasím. Z našeho prostředí miluju třeba humor divadla Vosto5, zejména pak Ondřeje Cihláře, a z klasiky Saturnina. Začátkem covidu jsem pojal nápad, že bych rád napsal humoristický román. Otevřel jsem Saturnina, přečetl pár stran a zase ho zavřel. Došlo mi, že to nedokážu.
Martin Žufánek, Palírník Věrozvěst ovocných pálenek, ginu a absintu. Nemám umělecká díla, která by mě nutila smát se nahlas, ale vždy se usmívám nad novými přírůstky mého oblíbeného Jimmyho Cautyho v sérii „Riot in a jam jar“. Bizarní výjevy z výtržností ve sklenici od marmelády, taková moderní verze námořních lodí v lahvi. Něco jako kdyby dostal Banksy figurky na hraní. Nu a z českých umělců je to jednoznačně Krištof Kintera, jehož aktuální výstava v Doxu vás přinutí usmívat se od začátku do konce. Jedno z jeho děl mi visí doma na stěně – není nikdo, koho by nezaujalo a kdo by se nad tím aspoň nepousmál.
Eva Jiřičná, Architektka Žije většinou v Londýně, ale působí také v Praze, její projekty jsou slavné v obou zemích. Napadá mě Banksy, streetartový umělec, který před lety napsal na budovu Královského národního divadla v Londýně „boring“, nudné. Budova od slavného architekta prostě umělce nepřesvědčila. Je to vzkaz pro nás všechny, když se snažíme brát příliš vážně… humor by nikdy neměl chybět. Jiné jeho dílo, které miluji, je kresba na zdi oddělující Izrael a Palestinu. Vypadá, jako kdyby byla ve zdi díra, za kterou si spokojeně a mírumilovně hraje malý chlapec na písku. To, co politici nezvládnou, může lehce zvládnout štětec v umělcově ruce.
Podpořte Reportér sdílením článku
Článek byl připraven redakčním týmem magazínu Reportér