Jak se změnila příroda přímo před vašima očima?
10. listopadu 2019
Reportér 11/2019 · Číslo 6310. listopadu 2019
Reportér 11/2019 · Číslo 63Na otázku magazínu Reportér odpovídají bývalá předseddkyně Akademie věd, fotograf, zakladatelka nadace a biolog.
Smrky napadené kůrovcem
Jsem ročník 1937 a hodně pamatuji. Trápila jsem se kvůli mizení mezí se slzičkami Panny Marie, zvonečky a mateřídouškou a vzniku velkých lánů po roce 1948. Rozčilovala jsem se nad obchodními skladišti podél silnic po roce 1989. Ale nejvíce mě nyní bolí srdce kvůli umírajícím lesům. Jezdím na drsnou, ale krásnou Vysočinu, kde se mohutné lesní porosty táhnou přes vrch Melechov dále a dále. A letos jako by těmito lesy prošla válka. Smrky napadené kůrovcem byly poraženy a jejich mrtvé haluze byly ponechány tam, kde stromy umřely. Z četných pasek a cest „zarubaných“ neodklizeným chvojím je mi smutno.
Přeměny na ostrově Lombok
Indonéský Lombok jsem poznala v době, kdy byl zapomenutým rájem. Na pobřeží vedla prašná silnice, žilo se bez elektřiny, mobily, počítače nebo kavárny tam neexistovaly. Na bílých plážích děti nabízely několika málo turistům kokosy přímo z palmy. Moře bylo tak čisté, že bylo vidět korály a rybky hluboko pod hladinou. Pak tam cestovky začaly rozšiřovat turistický ruch z napěchovaného sousedního Bali. Na úkor rýžových polí, pralesa a romantických pláží přibyly hotely, restaurace, autopůjčovny, supermarkety. Nejdřív byly změny pomalé a k přírodě citlivé, dnes se pobřeží mění skoro ze dne na den.
Teplo na Špicberkách
Provozujeme vědeckou stanici na Špicberkách, kde se dramaticky projevují změny klimatu – zaznamenáváme rekordy v rychlosti oteplování. Například průměrná teplota letos v březnu byla nejvyšší za posledních sto let. Oteplení se projevuje především v zimním období častějšími dešťovými srážkami; zimní období se zkracuje, tundra zamrzá později a rozmrzá dříve. To vše s sebou přináší častější záplavy, vznik lavin, sesuvů půdy a řadu doprovodných geologických jevů. V zimě 2015 smetla lavina několik domů, ve kterých zahynuli obyvatelé městečka Longyearbyen, včetně dvouletého děvčátka.
Důvod k radosti
V 80. letech jsem byl zaměstnancem státního statku a vzpomínám, jak se hospodařilo na polích ve vyšších polohách. Dostali jsme kvóty a v kraji, který byl lnářskou, bramborovou nebo pasteveckou oblastí, se musela objevit pšenice, kukuřice a další plodiny z nížin – půda se doplňovala tunami umělých hnojiv. Po revoluci pole připadla původním majitelům a kraj se proměnil v pasteveckou oblast, jsou to téměř samé louky a pastviny pro stáda krav, ovcí či koz. Krajina se nadechla. Všude vidíme zeleň, postupně se vracejí i rostliny, živočichové a hmyz. Je radost se tudy potulovat.
Podpořte Reportér sdílením článku
Článek byl připraven redakčním týmem magazínu Reportér