Co spojuje Kubu s Katarzií

Rád spolupracuji s lidmi, jejichž tvorba mě něčím fascinuje, může to být pokaždé něco jiného. Předpokladem ovšem je, že písně vznikají z poctivých uměleckých motivací a vnitřní touhy nabízet jejich prostřednictvím vlastní vidění světa.

To splňují Katarzia a Jakub König bohatě, jakkoli jsou jejich desky hudebně odlišné. Odlišná byla i moje cesta k nim. S Katarzií se znám osm let a o tom, že spolu uděláme akustické album, jsme se bavili mnohokrát; chtěl jsem se pokusit o jednoduchý hudební základ, na kterém by vyniklo, jak skvěle zpívá a jaký má dar podat osobně laděné texty formou zkratky a na dřeň.

Kubu jsem naopak osobně neznal, dokud mne k práci na své desce nepřizval on – dělali jsme ji ve třech, ještě s Aid Kidem. Kubovým textům jsme šili barevný a pestrý kabát, hodně jsme si s tím vyhráli. Na obou deskách jsou ale odlišné jen ty nedůležité vnější znaky. Podstatné je, že Jakub i Katarzia umějí napsat skvělé texty, každý podává své příběhy a pohledy na svět po svém, s dokonalým pozorovacím talentem, bez klišé.

Ještě víc se prohloubilo mé přesvědčení, že právě texty jsou u písní to nejdůležitější. Hudba by je měla nějak podpořit a fungovat jako jídelní servis, na kterém se podávají. Chutnat musí ale právě ta slova, ani skvělé nádobí totiž nenapraví to, co se v kuchyni nepovedlo.