Muž s vysokou citlivostí

Sváťo, mám pro tebe novej kšeft! Je to neuvěřitelný! Konečně se na tebe po letech usmálo štěstí! Je to jak vyhrát ve Sportce!

Hlas agenta z telefonu zněl až podezřele nadšeně. To bude zas určitě nějaká blbost, myslel si Sváťa, fotograf na volné noze. I když „na volné noze“ byl v jeho beznadějném případě pojem příliš eufemistický. Jeho nohy byly volné obě, možná i ta třetí. A možná to ani už nebyly nohy, ale spíš protézy. Protézky. Protézičky. Dřevěné, skoro uhnilé a plné červotočů. Sváťa, kdysi dávno slavný a žádaný fotograf, byl už dva roky švorc a pořádná zakázka ne a ne přijít.

To by se dřív stát nemohlo. Šel ze kšeftu do kšeftu, jedno focení ještě ani neskončilo a on už si balil objektivy do speciálního kufru a letěl přes půl zeměkoule na další set. První třídou samozřejmě. Kdo někdy letěl první třídou, ať zvedne ruku! Kdo? Nikdo! Fotil všechno: modelky do Vogue, ELLE – rozuměj americkýho ELLE! –, architekturu pro TASCHEN, auťáky, jídlo, portréty celebrit. Bowie byl skvělej, Björk hysterka. Johnny Depp sympaťák, jen trochu víc fetoval. To byly krásný časy!

Jen dokument nedělal. Sice ho vystudoval, ale neměl to rád. Jako mladej byl jednou ve válce, fotil pro Reuters zvěrstva v Jugoslávii a pak už nic podobného nebral. Bratránci a sousedi, kteří si před půl rokem navzájem vyzvedávali děti ze školky, se najednou vraždili, znásilňovali ženy, řezali si hlavy a to nebylo nic pro něj. Všichni jeho známí, zmanipulovaní masírkou v novinách, si chtěli na těch fotkách potvrdit, že moc dobře vědí, kde je dobro a kde zlo, jen on věděl, že nic takovýho neexistuje.

Svět černobílej není. Ale jeho fotky jo. Fotil na film. Nejraději na Kodak TRI-X 400 s velmi vysokou citlivostí a jemným zrnem, který jeho fotografiím dodával „ten správnej human touch“, jak říkal klientům, „ne faktor X, ale faktor TRI X“. Ale byly to bláboly, fotil tak zkrátka proto, že tak fotil jeho velký vzor Sebastião Salgado. I leicu měl stejnou. A vývojku D-76, co se sakra divíte?