Sypec, sekec, mazec!

Průvodci následující reportáží jsou Čurby, zásadní postava pro subkulturu nejtvrdších odnoží muziky nejen v Česku, jeho žena Monika a tři dospělé děti: Aneta, Natan a Agáta (kromě nich měli na festivalu ještě dva menší syny). Doplňují je Čurbyho celoživotní kamarádi: Bilos, který se stará o kapely, a Áda, který je každoročně uvádí na pódiu. Pikantní jsou postřehy fotografa Tomáše Bintera, který si nedovedl představit, na jakou akci vlastně jede.

Čtyři dny před festivalem

ČURBY: Kamarád Tomáš mi umírá na rakovinu, poslední stadium, strašně mě to mrzí, ale co s tím? Vstávám ve čtyři, čeká mě sto hovorů a desítky mailů, makám. Dnes dostali indičtí Gutslit konečně víza do dvou pasů, o která jsme žádali před mnoha týdny, tak máme naději, třeba to stihnou…Carcass chtějí jednolůžkové pokoje (asi jsem blbě četl smlouvu), a ty jaksi v Trutnově nejsou k mání. Na druhou stranu zpěvák Jeff Walker chválí charitativní trička, která jsme společně s Carcass natiskli pro Lékaře bez hranic, tak hurá!

MONIKA: Celý den tiskneme merch, hlavně trička. V tiskárně je třicet stupňů a stroj se přehřívá. Natan má oslavu narozenin, tak se tam večer všichni jdeme odreagovat.

Tři dny před festivalem

ČURBY: Merch už je na cestě do Trutnova, zítra tam od nás z Bukovky vyrazím i já. Kámoš Fede z Argentiny, co se každý rok nějakým zázrakem na festival dostane (pár dní už u mě bivakuje), vypráví, jak se bojuje s inflací nad sto procent: „Všechno utrať teď, dokud peníze mají hodnotu, žij naplno a nenech se otrávit, vždyť jsme světoví šampioni ve fotbale!“

BILOS: Přijíždím do Trutnova na Bojiště, slyším smích, v takzvaném Dřeváku si první partička festivalové pracovní crew narazila sud piva. Přisednu a plácáme se po ramenou, jak letos všechno zvládneme. Když v deset večer asi naposledy normálně uléhám, crew leje vesele dál.