Heydrichiáda: O kole nemluv!

Když jsem byla malá holka, bydleli jsme s rodiči a mladším bratrem Vláďou ve Vysočanech. Tam bydlela celá rodina z tatínkovy strany – Khodlovi a babička Smržová, v ulici Zákostelní číslo 666.

Pamatuji si na šťastné dětství… Rodiče byli sokolové a my s bratrem (když mně bylo jedenáct, jemu byly čtyři roky) jsme vyrůstali na blízkém Tyršově cvičišti. Tatínek mě bral s sebou na cvičení, kluci si mě vždycky vzali do kruhu, houpali mě a já tam strašně ráda chodila. Jinak jsem byla mrcha a malému bráškovi jsem ubližovala. Jednou kvůli mně spadl na hubu, začal brečet, a to jsme pak dostali od maminky vařečkou oba. Já za to, že mu ubližuju, on za to, že řve.

To tatínek, když se na nás zlobil, hrozně křičel, a maminka mu vždycky říkala: „Neřvi na nás, nejsi v Sokole…“

Dívka a gestapo

Za války náčelník vysočanského Sokola Piskáček požádal tatínka, jestli by mu pomohl s ubytováním parašutistů Gabčíka a Kubiše, kteří později provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Protože jsme měli malý byt a byli jsme malé děti, tatínek je nemohl ubytovat u nás a domluvil se se svou sestrou Khodlovou, která měla lepší možnost ubytování. Tam, u tety, pak skutečně přespávali.