Výkon V v okamžiku O

Ad soutěživost: Rok 1992, Palkovice u Frýdku-Místku. Třináctiletý Ivo Kahánek má doma akvárium s několika exempláři rájovce dlouhoploutvého, labyrintní paprskoploutvé ryby pocházející ze sladkých vod jihovýchodní Asie. Efektně zbarvení samečci měří kolem šesti centimetrů (v jednom akváriu jich nesmí být mnoho, jinak spolu bojují), samičky jsou o něco menší. Rájovec dýchá atmosférický kyslík, takže se pravidelně připlouvá k hladině nadechnout.

„Krásný je proces tření, rájovci si na hladině staví pěnové hnízdo, samice vypustí jikry, samec mlíčí, načež hnízdo podplují, jikry vlastním tělem pozvednou a do hnízda je zabudují,“ vysvětluje Ivo Kahánek. Tehdy, v roce dvaadevadesát, mu chov rájovce vynesl druhé místo v celostátní soutěži mladých akvaristů. Porotu zaujala nejen šíře jeho vědomostí, ale i sofistikovaná práce o chovu tohoto asijského druhu, která se rozsahem blížila práci bakalářské. Kromě akvaristiky soutěžil malý Kahánek například v recitaci, matematice, dějepisu či klavíru. Svou dětskou soutěživost zpětně popisuje jako „šílenou“.

Ad talent: Profesionálně se sice v rodině Kahánkových hudbě nikdo nevěnoval, ale jak Ivova maminka, tak babička hrály dobře na klavír, a chtěly tudíž, aby si stejnou dovednost osvojil i Ivo. Takže ho – čtyřletého – odvedly do základní umělecké školy ve Frýdku-Místku k profesorce Květě Rázlové, která před lety učívala i Ivovu maminku. Ivo nastoupil do přípravky a celý první rok se zdálo, že žádný talent nemá. To však – naštěstí – není v takto útlém věku rozhodující, pedagog je hlavně rád, když dítě nezlobí. Ivo nezlobil, a tak s ním Květa Rázlová první rok přípravky „nějak přetrpěla“. V roce následujícím se pak věci daly do pohybu: malý Kahánek dělal obrovské pokroky a v šesti už vyhrál svou první okresní soutěž.

Ad přítomnost klavíru v domácnosti: Sama o sobě zas tolik neznamená, ale v kombinaci s dalšími faktory může přinést ohromující výsledky. V případě Ivo Kahánka sehrály kromě zmíněné soutěživosti a výjimečné muzikálnosti roli i důslednost babičky (bývalé latinářky) a častá dětská onemocnění. „Když přišlo období angín, dostal jsem angínu. Když přišlo období zánětu průdušek, dostal jsem zánět průdušek. A tak dál. Už v první třídě jsem měl přes pět set zameškaných hodin, trávil jsem spoustu času doma, mimo školní kolektiv. Navíc jsem byl tlustý a měl jsem samé jedničky! Vždycky říkám, že jedním z mých nejsilnějších hnacích motorů byl můj mindrák,“ směje se Ivo Kahánek.

„Klavír byl prostředkem, jak ostatním dokázat, že za něco stojím.“

Zdravá naivita