Co pily filmové hvězdy za první republiky: Koňak na chřipku, šampaňské do štandlíku

Vezmete vinný lístek, dlouho v něm vybíráte, a pak vyberete zase Cordon Rouge ročník 1924 – i těmito slovy popisuje v komedii Kristián z roku 1939 krásná Zuzana Rendlová luxusní, ale přesto stereotypní model soužití se svým přítelem Fredem. Podotkněme, že tím Cordon Rouge zmíněným ve filmu, který režíroval legendární Martin Frič a v němž hráli Oldřich Nový a Adina Mandlová, je s největší pravděpodobností míněno šampaňské Mumm Cordon Rouge. Tedy jedna z nejexkluzivnějších a také, jak si ještě ukážeme, jedna z nejdražších značek šampaňského, která byla v meziválečné a rané protektorátní éře, než válka omezila zásobování, dostupná na českém, respektive československém trhu.

Relativně krátké souvětí, pouhý útržek z dialogu, zajímavým způsobem načrtává roli, jakou hrál alkohol v životě společenských elit meziválečné éry. Je jasné, že pravidelně doprovázel jejich každodenní život, podával se k jídlům i po jídle (někteří zhýralejší si bez sklenky koňaku nedokázali představit ani snídani) a samozřejmě neodmyslitelně patřil i ke chvílím volného času, k posezení s přáteli v baru, restauraci, hostinci či například v klubu.

Pravda, někdo pil více, někdo méně, existovali i úplní abstinenti, ale byla jich jen malá hrstka, většinou se stranící společenských zábav. Pravda, mohli se opřít o autoritu vysoce váženého prezidenta osvoboditele, který patřil mezi horlivé stoupence abstinentního hnutí, ale i s jeho odporem k alkoholu to bylo trochu složitější. Zdá se, že Tomáš Garrigue Masaryk se abstinentem stal až v poměrně zralém věku padesáti let a jako prezident občas musel dělat určité kompromisy. Navíc mu lékaři doporučovali pro celkovou vzpruhu starého organismu mimo jiné šampaňské víno a této radě, byť údajně s nechutí, se i částečně podřídil. Mimochodem – častému využívání alkoholu jako léku na všemožné choroby se v našem textu ještě budeme věnovat.

S abstinentním horlením přitom neměl první prezident Československé republiky velké úspěchy ani v rodině, jak dosvědčoval životní styl jeho synů Herberta a zejména Jana Masaryka. Jediný potomek, který držel praporec abstinentismu hodně vysoko, byla jeho dcera Alice, jež také v roce 1919 založila a dalších dvacet let vedla Československý červený kříž. Ale například ve filmových kruzích, jimž se budeme věnovat především, bylo přísné a zásadové odmítání veškerého alkoholu něčím spíše výjimečným. K iluzivnímu luxusnímu světu stříbrného plátna patřily mimo jiné i bujaré večírky napodobující bláznivý svět Hollywoodu. I když to neznamená, že by jim musel holdovat nutně každý herec či režisér.

Ledvinu šampusem

Nicméně alkohol k Barrandovu a k životu tehdejších filmových hvězd neodmyslitelně patřil a právě dobové snímky to ukazují velmi věrohodně. Vnímat komedie z meziválečné éry, či dokonce z neblahé doby okupace a protektorátu jako věrohodný zdroj dobové atmosféry či každodenního života samozřejmě není možné, ale do jednotlivých detailů se často propisovaly běžné zážitky samotných herců a režisérů. Právě jejich představám o luxusu nejvíce odpovídal obraz mondénního světa, který filmy přinášely. Výrazně tomuto trendu napomáhal i tehdejší zvyk, že herečky i herci vystupovali ve vlastních šatech. I tak se identifikovali se svými rolemi.