Už zase stopem: „A chápeš moje obavy?“

Rozumíš tomu, že jsem s touhle cestou – jako s první, kterou jsi vymyslel – nesouhlasila?

Napadá mě buď několik dlouhých odpovědí, anebo jedna krátká: Jo, rozumím, díky, že mě nakonec necháváš jet.

Klidně si poslechnu i ty dlouhé.

Chci to mít z krku. Nebylo mi ještě dvacet, když jsem se rozhodl, že stopem objedu ​​celý svět, a zbývá mi poslední kousek; právě Afrika. Tehdy jsem si taky řekl, že budu stopovat jen do čtyřiceti, protože později už bych byl u silnice starej a trapnej, a myslím, že jsem se docela trefil. Kdybych nevyrazil teď, těsně před čtyřicítkou, chtěl bych tu svoji stopařskou odyseu dokončit za rok nebo za tři, ale šlo by to hůř, protože budu ještě starší a trapnější než teď. Tak radši vyrážím, dokud mám trochu energie​ – vždyť​ když se oholím, můžou mě rychleji jedoucí řidiči považovat za mladíka!​

Chápeš vůbec mé obavy? Nebo se ti tahle výprava zdá ​být stejná jako třeba ta před dvěma lety, které pracovně říkáme cesta kolem světa?

Upřímně řečeno si zatím myslím, že to bude podobné. Předloni jsem jel stopem přes ruskou Kolymu nebo přes Nikaraguu, což jsou místa, která znějí zlověstně, ale realita je mnohem civilizovanější a bezpečnější – tak snad to bude platit i pro Kongo nebo pro Benin. Nevím. Až uvidím, že je zle, hned poletím do Evropy… Řeknu ti další důvod, proč to dělám, jo?

Nejsem si jistá, jestli mě nějaký důvod může přesvědčit, ale zkus to.

Naše povolání je v ohrožení. Lidi čtou míň a míň, žurnalistika ztrácí prestiž, docházejí v ní peníze. Kdyby mi dnes bylo dvacet, rozhodně bych hledal práci jinde než v novinách nebo časopisech, kde netušíš, co s tebou bude za tři roky. Jedinou šancí je podle mě dělat něco navíc – proto pořád vymýšlím nějaké na první pohled bláznivé akce. Taková cesta stopem kolem světa ti (pokud ji dobře zpracuješ) dělá jméno, což je dobře. Když budu trochu šikovnej, třeba pak napíšu knížku. Zorganizuju sérii besed. Anebo vezmu stan, trakař, povleču se od vesnice k vesnici a za vyprávění o své cestě budu vybírat do klobouku. Chápeš? Kdybych se nesnažil odlišit od jiných novinářů, připadalo by mi to vůči rodině bezohlednější než dvouměsíční cesta stopem přes Afriku.

Víš ty, co jsem udělala před pár dny? Šla jsem si vyřídit tři roky propadlej pas. Jezdila jsem si po Evropě pěkně na občanku, ale co když teď budu muset do Afriky kvůli identifikaci – víš čeho?

Zatím mě nenapadalo, že bych Afriku nemusel přežít, nutíš mě o té krajní variantě přemýšlet, počkej chvíli… Jo, určitě se můžu přimotat k havárce – budu dávat pozor, do jakých nastupuju aut a nakolik spolehlivě vypadají řidiči. Ale na 99,99 procenta to ve zdraví přežiju, protože nelezu bez jištění na osmitisícovku.

Co mám říkat všem těm, co mi radí: Tak mu to zakaž, bláznovi!