Slunečný hrob

Když mi první prosincovou neděli přišla zpráva o smrti Radima Hladíka, uvědomil jsem si několik věcí.

Zaprvé odešel člověk, který – podobně jako třeba Ester Krumbachová – zasáhl a ovlivnil mnohem více lidí, než je těch, kteří o tom zásahu vědí.

Samozřejmě jsem si vzpomněl na píseň Slunečný hrob, kterou jsme kdysi, spíše náhodou, pro vlastní radost a potěchu, vybrali jako leitmotiv do filmu Pelíšky. Diváci to ocenili, z čehož měl Radim nejspíš radost, ale nevím to jistě, nemluvil o tom – on neulpíval na tvorbě staré čtyřicet let, díval se kupředu.

Hned jsem si vzpomněl i na textaře té písně a mého kamaráda Jirku Smetanu, který je už druhým rokem v kómatu.

Jak známo, ve Slunečném hrobu Vláďa Mišík zpívá: „Věrný zůstanu.“ I na to jsem myslel, protože pro mě nese ta skladba poselství jakési kvality, fortelnosti, inspirace a morálky – tohle všechno v sobě Radim měl a má to v sobě i Jirka.

Vzpomínáte na rok, kdy umřeli v rychlé řadě Ivan Jirous, Václav Havel, Josef Škvorecký nebo třeba Jiří Gruša? Tehdy kdosi moudře řekl, že si najednou uvědomil, za jak mnoho vděčíme tak málo lidem.

A když letos umřeli David Bowie, Boris Hybner, Bořek Šípek, Leonard Cohen a teď i Radim Hladík, tak si to naplno uvědomujeme znovu.

Autor je režisér, jeho film Pelíšky opět zpopularizoval starou píseň Radima Hladíka