Nejistotu předstírám. Kvůli napětí

Když mi nabídli psát o cirkusu v německém Mannheimu, domnívala jsem se, že jde o vtip. V cirkusu jsem byla naposledy v pěti letech a od té doby jsem měla za to, že už návštěvu není třeba opakovat. Jenže tento cirkus je jiný, než si spousta lidí představuje…

Artistický Oscar

Vyjíždím z Prahy brzy ráno, projedu několika průtržemi mračen, šťastně si nevšimnu státní hranice s Německem a ve čtyři odpoledne brzdím před Cirkem Palazzo v širším centru průmyslového Mannheimu, v Bádensko-Württembersku, ležícím u hranic s Francií.

Vítá mě Dimitr „Míťa“ Štaubert, dvoumetrový „drobek“ s přátelským úsměvem, který ho prý provází po celý život, nehledě na okolnosti. Míťa je pokračovatelem dvě stě let staré tradice českých artistů cvičících na perské tyči.

Jeho umění prý nemá ve světě konkurenci.

Uvidíme, říkám si skepticky a následuji ho. Cestou do šapitó se dozvídám, že akrobacie na perské tyči je stará stovky let. Její kořeny, jak ostatně naznačuje název, vedou do Asie, kde vzrostlé a pevné bambusové kmeny vždy lákaly lidi k nejrůznějším kouskům. Tudíž v moderní podobě jde o disciplínu, kdy někdo na tyči cvičí akrobatické kousky, zatímco někdo jiný ještě může tyč držet, třeba na ramenou. Případně dokonce artista či artistka stojící na tyči drží další tyč – a na ní je ještě další akrobat.