O oktávu výš, Richarde

Je pár osobností, které mě provázejí od narození a jejichž tvorbu mám v podvědomí uloženou jako spouštěč nostalgie a dojetí. Jednou z nich je Richard Müller.

Jeho plachost spojená s poťouchlostí a jistým podivínstvím mi připomíná mého milovaného tatínka. Jeho zpěv umí obsáhnout veškerou bolest, hloubku a krásu světa. A loni v Paříži mi jeho dcera a moje kamarádka Ema vzkázala, že „otecko“ sleduje naši tvorbu s Jordym a že by stál o duet se mnou. Moc vážně jsem to nebrala, znělo to příliš nereálně. Nenapsala jsem nic a zapomněla…

Letos jsem nastoupila do hlavní role nového seriálu na Primě a napsala k němu ústřední píseň. Duet. V češtině. Přesněji řečeno, vyštrachala jsem Jordyho patnáct let starý text a zhudebnila ho. O pár hodin později jsem si vzpomněla na Richarda a za další tři týdny jsme si s tvůrčím týmem udělali výlet do Bratislavy.

Během tří hodin jsme nahráli Richardův zpěv a v nejpunkovějších podmínkách natočili klip. Richard mi ve studiu na všechno řekl nejprve ne, a potom to všechno udělal. Včetně posledních refrénů o oktávu výš než ty předchozí. Opakoval, že tohle mají dělat „profesionálni speváci“, ale manipulativní techniky, které používám na malé dcery, kupodivu zafungovaly i na slovenskou legendu a já ho mám od té chvíle ještě o něco radši.