Jízda s Joni Mitchell

Známý jazzový kytarista Rudy Linka žijící v New Yorku nabízí čtenářům Reportéra na každý měsíc svůj osobní hudební výběr. Domnívá se, že v době YouTube a streamování posluchači často nevědí, koho hudbu vlastně slyší — a on se snaží obrátit pozornost zpět k interpretovi.

Píše se rok 1979 a kanadská zpěvačka žijící v Kalifornii sestavila jednu z nejlepších kapel, která v tu chvíli snad vůbec mohla existovat – Jaco Pastorius na basu, Pat Metheny na kytaru, Michael Brecker na saxofon, Lyle Mays na klávesy a Don Alias na bicí nástroje.

Zpěvačka je Joni Mitchell; ona sama napsala většinu písniček a jejich koncert z kalifornské Santa Barbary si můžeme poslechnout na dvojalbu „Shadows and Lights“ (Asylum Records, vydáno v roce 1980).

Proč je tahle hudba tak úžasná a bezpochyby nadčasová? Odpověď je jednoduchá – všichni muzikanti jsou mistři svého oboru, a navíc právě v tu chvíli zřejmě na úplném vrcholu svého umění a slávy. Z celé kapely ale hlavně z basisty, kterého zná celý svět pod krátkým jménem Jaco, přímo srší taková energie, intenzita a inspirace, jakou jsme možná od té chvíle už neviděli. Skladby jako „In France They Kiss On Main Street“ nebo jazzový klasik „Goodbye Pork Pie Hat“ spojují nejen žánry, ale i kapelu s obecenstvem neviditelnou, avšak extra pevnou nití.

Tohle je pop/jazz/folk/rock na té nejvyšší možné úrovni a my všichni, kteří jsme měli tu smůlu, že jsme u toho nebyli (já jsem zrovna balil moji jednu košili a dvě trička na cestu do Švédska), máme to štěstí, že to bylo nahráno a dokonce nafilmováno.

Pat Metheny mi jednou řekl, že tenkrát měl pocit, že Joni je mohla nechat hrát ještě mnohem víc, a že jemu to připadalo, jako kdyby si někdo koupil porsche, a pak jezdil jen devadesátkou… ale jestli je to tak, tak tohle je super devadesátka, a co je na tom nejlepší – máte příležitost sledovat okolní krajinu a nikdo vás nikdy nezastaví, aby vám dal pokutu. Užívejte si téhle jízdy!