Ragby je fajn

K ragby jsem se dostal před několika lety úplnou náhodou. Kolega mé ženy jí říkal, že jeho děti hrají a jestli by si to náš syn nechtěl taky zkusit. Prý nevadí, že mu ještě nebylo ani pět, v tomhle věku je jich tam spousta. Věděli jsme tehdy o ragby jen to, že má pověst férového sportu a nejlepší jsou v něm Novozélanďané, kteří před zápasem tančí haku. No co, jen ať to chlapec zkusí, třeba ho to začne bavit…

Začalo a už nepřestalo. A nejen jeho, ale ani mě. Narazil jsem na prostředí, ve kterém se vyskytuje vysoký počet zcela normálních a příjemných lidí (přinejmenším ve srovnání s jinými prostředími, ve kterých se díky své práci také pohybuji). Trenéři a trenérky vedou kluky a holky nejen k co nejlepším výkonům, ale také k vzájemnému respektu a umění vyrovnat se s prohrou. Ano, u jednoho z týmů, proti kterým můj syn hraje, mají uřvaného cholerického kouče, ale to je skutečná výjimka, nad kterou si ostatní shovívavě ťukají na čelo…

Časem jsem si oblíbil nejen prostředí, ale i samotnou hru. Rád se dívám na zápasy na hřištích i v televizi. Dokonce už mám pocit, že tomu i trošičku rozumím. A teď jsme svůj rodinný vztah k ragby posunuli na novou úroveň, když jsme strávili týden na mistrovství světa.

Přitom jsem s potěšením zjistil, že se normální a příjemní lidé nevyskytují jenom kolem českého ragby, ale také mezi fanoušky z Walesu, Austrálie, Itálie, Nového Zélandu a dalších zemí. Před zápasem i po něm si klidně dají spolu pivo, na tribuně si nenadávají, nic nedemolují, na hráče sprostě neřvou a klidně i zatleskají povedené akci soupeřova mužstva. Je to prostředí, kam vám opravdu nevadí vyrazit se ženou a dětmi, i když je na stadionu přes padesát tisíc lidí.

A speciálně se mi líbí přístup hráčů k fanouškům, zejména dětským. Po zápase se jim obě mužstva (i to, které prohrálo, ví, že se zřejmě poprvé nedostane do play-off a že to zítra dostane v australských novinách ukrutně sežrat) desítky minut trpělivě podepisují, třesou si s nimi rukama a fotí selfíčka. Chování největších hvězd zkrátka dobře odpovídá celkovému duchu tohohle sportu.

Po těch sedmi letech poznávání můžu s klidným svědomím říct: ragby je fajn!

Jestli nevíte, kam vyrazit se synem nebo s dcerou (holky hrajou taky – a některé sakra dobře), zkuste je vzít na ragby. Třeba vás to začne bavit…