Kapky optimismu

Post Image

Kapky optimismu

Play icon
3 minuty

kresba Miroslav Kemel

„Z pochmurných nálad mě vždycky dokáže spolehlivě vytrhnout nějaký mimořádně povzbudivý čin," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v říjnu 2023.

Občas mě při čtení zpráv přepadne smutek. Zvlášť když se těch špatných sejde víc najednou. Výsledky slovenských voleb mě nepotěšily nejen kvůli mým tamním přátelům a kolegům, ale i proto, že ukázaly, jak krátkou mohou mít voliči v našem regionu paměť, když znovu povolají k moci někoho s minulostí bývalého premiéra Roberta Fica. Řadu našich bývalých premiérů bych už zpátky opravdu nechtěl, vůbec nejméně asi toho minulého, který o sobě prohlašoval, jaký je megasupermanažer, ale pak se v covidové krizi choval jako nedospělý klaun se syndromem ADHD.

Útoky teroristů z Hamásu jsou jednoduše odporné svinstvo. I kdybych se tisíckrát snažil mít porozumění pro pocity utlačovaného národa, zabíjení desítek a stovek nevinných civilistů je barbarství. O to víc mě zaráží, že se najdou lidé, kteří pro vraždy projevují jakési pochopení.

Mimochodem, ke Slovensku i Izraeli máme v tomto vydání Reportéra komentáře od autorů, kteří svému oboru rozumí jako málokdo – šéfredaktora Denníku N Matúše Kostloného a dlouholetého televizního zpravodaje na Blízkém východě Jakuba Szántóa.

Přečtěte si také

Na náladě mi nepřidaly ani některé novinky z tuzemska. Třeba když se ukázalo, že se k sobě špičkoví lékaři z elitní nemocnice chovají jako při zápasech v bahně, a na pomoc si k tomu ještě berou nejrůznější odpudivé existence na pomezí politiky, byznysu a zločinu. Zákulisí téhle války doktorů důkladně popisuje kolega Jaroslav Kmenta.

Přečtěte si také

Z pochmurných nálad mě vždycky dokáže spolehlivě vytrhnout nějaký mimořádně povzbudivý čin. A tím pro mě byla úspěšná sbírka na pomoc těžce nemocnému dvouletému Martínkovi. Znovu se ukázalo, že když jde o vážné věci, mají lidé v Česku dobré srdce a štědrou ruku. Dohromady bylo dárců přes tři sta tisíc – to znamená, že v průměru je alespoň jeden člověk s dobrým srdcem v každém autobusu, tramvaji nebo hospodě, kde se ocitnu. To mě naplňuje radostí a optimismem. Budu se rád rozhlížet kolem sebe a tipovat si, kdo z nich to asi je. A taky se každou první neděli v měsíci podívám na instagramový účet Nikol Leitgeb. V rozhovoru se dočtete, proč.

Přečtěte si také

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné podzimní dny, dostatek povzbudivých zpráv a příjemné čtení.

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 13. listopadu.

Podpořte Reportér sdílením článku