Konec doby papírové

Letos poprvé podalo daňové přiznání více lidí elektronicky než na růžovém papírovém formuláři. Bankovní účty si obsluhuje z mobilů drtivá většina dospělé populace. V e-shopech nakupujeme skoro nejvíc z celé Evropy. Jsme zvyklí běžně platit telefonem nebo hodinkami. Přes digitální identitu se na úřady hlásí miliony lidí. Recepty od doktorů nám chodí esemeskou. Máme tři a půl milionu datových schránek, kam nám mohou úřady psát.

Dokonce máme speciálním zákonem stanoveno, co všechno nám už za rok a půl musí stát zařídit elektronicky, abychom nemuseli courat po úřadech.

Z určitého pohledu může Česko vypadat jako učiněný digitalizační tygr; rozhodně nejsme tak zaostalí, jak se občas můžeme dočíst. Podrobnější zkoumání na druhé straně ukazuje, že digitalizace má u nás ještě značné mezery a cesta vpřed je a bude lemována stále spoustou zákrut a slepých uliček.

Daně bez papírů

Netrvalo to ani tři roky. V lednu 2021 byla spuštěna bankovní identita, která představovala přelomový prostředek elektronické identifikace, protože mohla být bez většího úsilí k dispozici širokým masám obyvatelstva. Koncem února téhož roku ministerstvo financí spustilo portál Mojedane.cz, jenž umožnil podávat daňové přiznání online.

Na jaře 2023 už byla podána elektronicky většina přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Ze zhruba dvou a čtvrt milionu těch, kdo musejí přiznání podat (živnostníci, lidé s dalším příjmem než ze zaměstnání apod.), přišlo fyzicky na úřady 965 000 lidí. Mnohem větší počet daňových poplatníků, konkrétně 1 282 000, odbavil své přiznání elektronickou formou.

Internetový formulář daňového přiznání přitom rozhodně nepředstavuje žádný vrchol uživatelské přívětivosti. Umí ovšem automaticky spočítat a předvyplnit některé kolonky, ušetří čas s vyplňováním a kopírováním samotného formuláře i příloh a na konci procesu nabídne QR kód, přes který mohou lidé daň také rovnou zaplatit ze svého elektronického bankovnictví. Navíc se ušetří čas za cestu na úřad i čekání u okénka, na internetu také nemusejí nikoho zajímat úřední hodiny. I proto se počet těch, kdo podávali daňové přiznání online, od loňska téměř zdvojnásobil. Určitým lákadlem pro tuto formu odevzdání může být i o měsíc delší lhůta.

Na dálku mohou živnostníci a podnikatelé podávat také výkazy pro Českou správu sociálního zabezpečení, které se týkají povinného důchodového a nemocenského pojištění. Elektronické formuláře také nejsou žádným uživatelským hitem, cestu na úřad ale spolehlivě ušetří.

Třetí pravidelnou každoroční povinností je pro osoby samostatně výdělečně činné také odevzdání formuláře příslušné zdravotní pojišťovně. V této oblasti došlo před nedávnem k významnému posunu. Přihlášení přes bankovní identitu, kterou používá výrazná většina lidí při podání elektronického daňového přiznání, od července letošního roku umožňuje i Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). „Máme tak v našem systému všech sedm zdravotních pojišťoven, a tím pádem si může každý člověk s bankovní identitou vyřizovat elektronicky nejen daně a sociální pojištění, ale také zdravotní pojištění,“ říká Marek Růžička, výkonný ředitel společnosti Bankovní identita. Přistoupení VZP bylo v tomto směru zásadní, tato instituce má více než 5,9 milionu pojištěnců, tedy nadpoloviční většinu populace.

Banky v mobilu

Masové využití elektronického daňového přiznání dobře ilustruje, že pokud lidé v Česku mají možnost a dostupné prostředky k tomu, aby si využitím digitálních služeb zjednodušili život, rádi to udělají.

Ještě lépe je to vidět na hromadné oblibě elektronického – a v posledních letech zejména mobilního – bankovnictví. Největší tuzemská banka, Česká spořitelna, očekává, že jen ve své mobilní aplikaci George bude mít do konce roku 2023 přes dva miliony uživatelů. Ti jsou navíc mnohem aktivnější než klienti, kteří obsluhují účet přes počítač. „Z počítače se klienti přihlásí ke svému účtu v průměru pětkrát až šestkrát měsíčně, z mobilu třicetkrát i více,“ popisuje Daniela Pešková, členka představenstva ČS zodpovědná za retailové bankovnictví (rozhovor začíná na straně 120). „Češi jsou obecně velmi zdatní v používání digitálního bankovnictví,“ říká Daniela Pešková s tím, že ve srovnání s ostatními zeměmi, kde mateřská skupina Erste také působí, je u nás podíl digitálních klientů nadprůměrný.

Podobný rozdíl mezi aktivitou mobilních a desktopových klientů vidí i Komerční banka. „Lidé z mobilu nejčastěji zjišťují zůstatky, zadávají platby, kontrolují historii plateb nebo mění nastavení své karty,“ říká mluvčí KB Šárka Nevoralová s tím, že průměrný počet přihlášení do mobilu je 23 za měsíc, zatímco na počítači je to sedm přihlášení. Výrazně roste počet plateb z mobilu a hodinek, za rok 2022 jich bylo patnáctkrát více než v roce 2019. Do budoucna podle Šárky Nevoralové poroste také zájem o další bankovní produkty, ověřování pomocí digitální identity a velký potenciál vidí také v platbě na kontakt, která umožní posílat peníze jen na telefonní číslo. Počet klientů s aplikací Mobilní banka narostl od července 2020 do toho letošního z 880 tisíc na 1,187 milionu.

Další z velkých finančních ústavů, Československá obchodní banka, zaznamenává jen za poslední rok nárůst počtu aktivních uživatelů mobilního bankovnictví o 25 procent. V polovině letošního roku tak měla 1,212 milionu klientů s mobilní bankovní aplikací. „Naším cílem je, aby klienti mohli přes internet nebo aplikaci řešit drtivou většinu každodenních bankovních situací,“ říká Aleš Blažek, generální ředitel skupiny ČSOB. Jako příklad uvádí, že banka během prvního pololetí přijala online formou sto tisíc žádostí o zřízení spořicího účtu.

Pro všechny největší banky přitom platí, že vedle mobilního bankovnictví mají další statisíce klientů, kteří využívají jen desktopové bankovnictví.

U středně velké Moneta Money Bank má nějakou formu online bankovnictví 95 procent klientů, pětaosmdesát procent klientů přitom využívá mobilní bankovnictví a aplikaci Smart Banka. Podle Zuzany Filipové, ředitelky udržitelnosti a komunikace, probíhalo ještě koncem roku 2019 prostřednictvím digitálního bankovnictví jen asi dvacet procent plateb. Velkým impulzem pro nástup mobilního bankovnictví byl začátek covidové pandemie na jaře 2020 a od té doby už se růst zájmu klientů nezastavil.

„Nešlo ale jen o pandemii, nýbrž o celkový trend posledních tří let. Pokud se například podíváme na platby prostřednictvím mobilního telefonu nebo chytrých hodinek, jen mezi roky 2020 a 2021 vzrostly pětinásobně,“ uvádí Zuzana Filipová s tím, že lví podíl na tom mělo zavedení služby Apple Pay, která začala v Česku fungovat na počátku roku 2019. Nejnovější čísla pak ukazují, jak roste obliba placení kartou nahranou do mobilu či hodinek během dovolených v cizině. „V porovnání s loňským rokem stoupl letos v létě počet těchto plateb v zahraničí o 43 procent,“ říká Zuzana Filipová z Monety.

Online posun

Právě finanční domy stály za už zmíněným projektem bankovní identity, který zjednodušil možnost spolehlivé online identifikace, a tak výrazně rozšířil počet lidí, kteří si své záležitosti na úřadech, ale i u soukromých firem vyřizují online. V Česku fungují také další metody ověřování totožnosti online – například MojeID, eObčanka, mobilní klíč eGovernmentu –, ale bankovní identita, spuštěná zkraje roku 2021, znamenala skutečně masové rozšíření. V portálech státních služeb už ji použilo zhruba 2,2 milionu lidí (a více než 1,1 milionu u soukromých společností).

Postupně se rozšiřuje záběr činností, k nimž lze digitální identitu využít. Spoustu úředních záležitostí lze už nyní vyřídit přes Portál občana, do nějž se lze právě s digitální identitou nebo datovou schránkou hlásit. Patří sem například získávání výpisů z živnostenského rejstříku, z bodového konta řidiče nebo rejstříku trestů, podání žádosti o vydání nového řidičského průkazu, žádosti o volební průkaz nebo třeba získání potvrzení o studiu. Lidé se také mohou dozvědět, jaké informace o nich stát eviduje a co s nimi dělá. A pokud chtějí, mohou naopak zanést do registru své kontaktní údaje, mailovou adresu a číslo telefonu, aby jim mohly chodit notifikace od státu, například ve chvíli, kdy se blíží konec platnosti nějakého dokladu.

Řadu dalších úkonů lze vyřídit na jiných místech, na portálech ministerstev nebo státních institucí, jakými jsou třeba Úřad práce ČR nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Postupně se tak digitalizují například žádosti o různé dávky typu rodičovského příspěvku, přídavku na dítě nebo příspěvku na bydlení. V případě dávek, které jsou podmíněny tím, že žadatel nepřekročí určitou příjmovou hranici (například přídavky na dítě či příspěvky na bydlení), mohou online žádost podat zaměstnanci, lidé pobírající důchod nebo podporu v nezaměstnanosti, ale nikoli osoby samostatně výdělečně činné. Ty zatím musejí zůstat u vyplňování a odevzdávání papírových formulářů.

Digitální zpoždění

Za necelý rok a půl by mělo jakékoli povinné vyplňování papírových formulářů skončit. Politici napříč spektrem schválili na konci roku 2019 zákon o právu na digitální služby. Ten vstoupil v platnost 1. února 2020 a dal úřadům pět let na to, aby všechny služby státu, které mohou být digitalizovány, byly poskytovány občanům i v elektronické podobě.

Cílem je nejen to, aby lidé nemuseli chodit na úřady fyzicky, ale také aby nemuseli vyplňovat stále dokola ty samé údaje. Online formuláře by se tak měly občanům už otevírat předvyplněné se všemi údaji, které stát má. Například v takzvaných „základních registrech“ má stát naše jméno, datum a místo narození, adresa trvalého bydliště nebo číslo občanského průkazu. Tyto údaje bychom nejpozději od února 2025 už nikam opakovaně vyťukávat neměli. Z výzkumů a analýz ale vyplývá, že na předvyplňování je zatím připravena jen menší část úředních formulářů.

„Mám trochu obavy, že některé úřady to datum 1. února 2025 možná ještě ani nezaznamenaly a že ze strany centrální vlády není dostatečný tlak na to, aby se ten termín skutečně dodržel,“ říkal už v květnu dlouholetý předseda ICT Unie (profesní organizace průmyslu informačních a komunikačních technologií, tedy ICT – pozn. red.) a nyní už i prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. Na konferenci Internet ve státní správě také nabádal vládu i úřady, aby si v rozpočtu pro rok 2024 vyčlenily prostředky na dotažení digitalizace, tak jak to předpokládá zákon. Ten také stanovuje pokuty jednotlivým typům institucí v případě, že digitální službu neposkytnou.

Na nutnost připravit si v jednotlivých rozpočtech prostředky na dotažení digitalizace služeb upozorňuje úřady i nově vzniklá Digitální informační agentura (DIA). Její ředitel Martin Mesršmíd říká, že pětiletá lhůta byla vymyšlena dobře, nicméně když z ní už více než tři a půl roku uplynulo, začíná být situace kritická. „Řada věcí je již hotová, ale pořád toho opravdu hodně zbývá. Proto je nutné, aby si úřady vyčlenily kapacity a finanční zdroje a mohly to odpracovat v roce 2024,“ říká Martin Mesršmíd.

Pro úřady to podle něj znamená, že si musejí zmapovat, jakými daty samy disponují a jaká potřebují získat od dalších složek státní správy. Musejí si přichystat, jakým způsobem budou online služby občanům poskytovat. A také to, jak napojí své online formuláře do vnitřní agendy ministerstev. „Opravdu by nedávalo žádný smysl, aby občanům nabídly online formuláře a pak ta data a žádosti někde zpracovávaly ručně,“ doplňuje ředitel DIA. Je přesvědčen, že i když se v některých částech státní správy ještě neudělalo dost, termín na začátku přespříštího roku se dá stihnout. „Nejsme rozhodně v bodě nula. Jen si musejí všichni uvědomit, že čas rychle běží,“ říká.

Chybí lidi a motivace

To samé by se ostatně dalo říct o veškerém přístupu vlády k digitalizaci. Volební období je v polovině, samotná Digitální informační agentura, na jejíž existenci hodně vsází vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš, vznikla teprve na začátku druhého čtvrtletí letošního roku. A to byla postavena na převodu části úředníků a agendy z ministerstva vnitra, pod které spadala digitální agenda státu předtím.

„Tato vláda vznikala s tím, že zásadně ušetří prostředky státu prostřednictvím digitalizace. To by bylo možné, ale musela by s tím začít hned po nástupu,“ říká například Richard Kaucký, muž, který se v oboru informačních technologií pohybuje desítky let. V roce 1991 stál u zrodu společnosti Software602, dnes je jejím většinovým a rozhodujícím vlastníkem, digitalizací státních služeb se dlouhodobě profesně i soukromě zabývá.

Podle něj by k zásadním úsporám v chodu státu vedlo například to, kdyby se propojila data z ministerstev financí, práce a sociálních věcí, správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven. Stát by pak mohl velmi adresně cílit dávky sociální pomoci podle úrovně příjmů nebo zdravotních údajů. „Byl by to velký inženýrský projekt, ale dal by se za jedno volební období stihnout,“ je přesvědčen Richard Kaucký.

Podobně velkým a komplikovaným projektem je například i digitalizace stavebního řízení. Jejím hlavním cílem je zkrácení nekonečného povolovacího procesu, který v Česku komplikuje výstavbu, velice celý proces prodražuje, a tak ve svém důsledku přispívá k vysokému růstu cen bytů a pomalému rozvoji infrastruktury. Digitalizace stavebního řízení, která počítá s tím, že si stavebník podá jednu žádost a dotčené úřady už si mezi sebou vyřídí potřebná vyjádření a potvrzení, byla již dávno schválena. Do poloviny volebního období se ještě ani nepodařilo vysoutěžit dodavatele systému, který má fungovat od 1. července 2024.

„Velké a náročné projekty, které mají propojovat data a funkcionality z mnoha úřadů, vyžadují tvrdé a precizní řízení, dostatek motivace k uskutečnění a kompetenci na straně zadavatelů,“ říká Richard Kaucký.

Jenže motivace i kompetence státu v mnoha případech chybí. To potvrzuje také ředitel Digitální informační agentury Martin Mesršmíd. Podle něj je řada ministerstev a dalších státních institucí uvnitř již docela dobře digitalizovaná, chybí jim ale ochota k tomu, aby svá data sdílely s dalšími. „Působí pak jako takové ostrovy, které spolu zatím moc nekomunikují. A to i přesto, že máme dobrou infrastrukturu, na které by mohly data vzájemně sdílet,“ říká Martin Mesršmíd. V poslední době se podle něj situace přece jen zlepšuje, jako příklad uvádí otevřené diskuse o sdílení dat mezi resortem práce a sociálních věcí a resortem zdravotnictví.

Jako větší problém vidí to, že stát nemá prostředky ani motivační nástroje k tomu, aby si zajistil kvalitní odborníky. „Máme určité nadšence, kteří pro stát v digitální oblasti pracují navzdory platovým a dalším podmínkám. Ale je jich málo a rozhodně to nestačí,“ popisuje ředitel DIA. Výsledkem je pak v mnoha případech velká personální převaha na straně dodavatelů, kteří si mohou dovolit početnější a odborně zdatnější týmy. „Potřebovali bychom jednak přiblížit platovou úroveň státu v této oblasti alespoň na dohled ke komerčnímu sektoru a zároveň najít způsob, jak státní odborníky odměnit, pokud přispějí k zefektivnění a zlevnění určitých služeb či projektů,“ vypočítává Martin Mesršmíd, který sám přišel ze soukromého sektoru, před nástupem do služeb státu působil v českých technologických firmách Avast a Seznam. Je přesvědčen o tom, že bez dostatečného množství dobrých lidí bude digitalizace státu vždycky kulhat.

Má občanka v mobilu smysl?

Otázkou však je i to, zda stát své limitované kapacity používá tím nejsprávnějším směrem. Vedle koordinace jednotlivých úřadů se Digitální informační agentura (DIA) nyní aktuálně zabývá dvěma vlastními významnými projekty.

Tím prvním – a nijak nezpochybňovaným – je digitální zastupitelnost. Zjednodušeně řečeno jde o to, abychom mohli v elektronické komunikaci se státem vystupovat také za jiné osoby. Třeba za nezletilé děti nebo i za dospělé, kteří nám k tomu dají právo. „Například za člověka, který vám prodal auto a dal vám zplnomocnění k vyřízení registrace,“ přibližuje Martin Mesršmíd.

U řady lidí z oboru ovšem panují pochybnosti nad další akcí, které se DIA nyní věnuje. Je to projekt eDoklady neboli „občanka v mobilu“, jak jej veřejnosti prezentuje vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Stát s tím totiž přichází v době, kdy se na evropské úrovni chystá rozsáhlejší a důkladnější projekt EUDI Wallet (European Digital Identity Wallet). „Zásadní problém vidím v samotném přístupu. Proč nyní dělat lokální aplikaci eDoklady, která bude sloužit jen k fyzickému ztotožnění na území České republiky, když má být na podzim schválena daleko širší evropská legislativa, kterou budeme vázáni,“ táže se výkonný ředitel BankID Marek Růžička.

Pojďme nyní stručně popsat oba zmíněné projekty, i když to může být na první pohled trochu složité.

EUDI Wallet si můžeme představit jako digitální verzi šuplíku nebo šanonu, ve kterém máme doma uložené všechny důležité dokumenty. Například pas, občanku, řidičák, rodný list, očkovací průkaz, maturitní vysvědčení, vysokoškolský diplom a tak dále… Podstatné je, že by celá EUDI Wallet měla fungovat na takzvaném principu „self sovereign identity“. Co to znamená? Že budou všechny ty dokumenty a listiny uložené ve vašem soukromém digitálním šuplíku, o kterém budete sami rozhodovat. Kdykoli bude potřeba někde něco prokázat, příslušný úřad nebo instituce vás o to elektronickou formou požádá a vy mu ten určitý dokument ze svého digitálního šuplíku zpřístupníte. Dokumenty budou platné po celé Evropě, takže by mělo být teoreticky jedno, jestli se vás na něco dotazuje český, nebo třeba španělský úřad.

Technické podrobnosti evropské peněženky ještě nejsou definitivně doladěny, stát by se tak mělo v průběhu letošního podzimu. „Evropská digitální peněženka je skvělý projekt, kterému věřím a velice mu fandím. Pomůže propojit státní správu mezi sebou a bude umožňovat přenos dat i mezi státní a soukromou sférou,“ říká Martin Mesršmíd.

Česká aplikace eDoklady by měla být v podstatě digitální kopií občanského průkazu v mobilu. Bude se používat v situacích, ve kterých dnes někomu ukazujeme plastovou občanku. Když se potřebujeme prokázat na poště nebo v bance, když nás zastaví policie na silnici a podobně. Na rozdíl od plastové občanky s tou mobilní ale nepůjde cestovat po Evropě, protože bude platná jen a pouze na českém území.

Šéf DIA popisuje, jak to bude fungovat v praxi. Lidé si stáhnou aplikaci eDoklady. Pak se přes bankovní identitu, datovou schránku nebo jiným už existujícím způsobem přihlásí. Aplikace si z Portálu občana stáhne kryptovaný datový balíček, který bude onou elektronickou občankou. Policisté, pošťáci a další budou mít ve svých mobilních zařízeních čtečku, která naší osobní aplikaci ukáže QR kód, v němž bude obsažena výzva k prokázání. My na svém mobilu potvrdíme přenos dat a policista nebo pošťák si u sebe přečte, co jsme zač. Pro různé příjemce bude zpřístupněna odlišná úroveň informací; policista tak bude mít například podrobnější informace než vrátný na nějakém úřadu.

Martin Mesršmíd projekt eDoklady hájí a nesouhlasí s tezí, že se dělá jen proto, aby se měli politici čím chlubit v oblasti digitalizace. Zmiňuje dva hlavní důvody, proč podle něj má česká „digi občanka“ smysl. Tím prvním je, že si státní složky zvyknou na přijímání dokladů v elektronické podobě. To je pro řadu úřadů velká mentální revoluce, což se ukazuje při současných debatách o českých elektronických dokladech.

„Evropská digitální peněženka ještě nemá přesnou technickou specifikaci a prováděcí předpisy, my se ale snažíme číst, jakým směrem se to vyvíjí, a udělat naše eDoklady tak, aby byly technicky kompatibilní a zařízení, která se budou pořizovat pro čtení údajů z eDokladů, fungovala i s evropskou peněženkou,“ říká Martin Mesršmíd.

Druhým důvodem je pak to, že EU digi peněženka by nejspíš v prvním období existence neměla sloužit pro fyzické prokazování totožnosti. „Do budoucna se s tím počítá, ale její hlavní role je v digitálním světě. Proto přibude prokazování totožnosti až později,“ říká šéf DIA s tím, že do té doby budou oba elektronické doklady, český i evropský, fungovat vedle sebe. Uznává zároveň, že bude těžké vysvětlovat, čím se oba elektronické doklady liší. „Ten časový souběh je nešťastná věc,“ říká. Náklady na český projekt se podle něj budou počítat v nižších desítkách milionů, pro DIA ji vytvoří státní technologická firma NAKIT.

Zda se podaří alespoň časem rozptýlit pochyby, které nad projektem eDoklady u části odborné veřejnosti panují, se teprve ukáže. Nejčastější výtkou totiž je, že se má centrální digitální úřad věnovat velkým a zásadním digitalizačním projektům a neplýtvat silami na věci, které digitální chod státu zase tak moc neposunou.

„Snil bych o celkové změně přístupu, kdy nebudeme na poslední chvíli zřizovat komise pro naplnění evropských záměrů, ale postavíme týmy tak, aby nás proaktivně dostaly do špičky EU,“ říká například Richard Kaucký a druhým dechem dodává, že by bylo vhodné soustředit do jednoho kompetenčního centra odborníky se znalostí a zkušeností dodávek moderních ICT systémů mezi orgány veřejné správy, aby se daly dobře realizovat velké digitální projekty.

Do příštího období

Můžeme celkem s jistotou říct, že na uskutečnění zbrusu nového velkého projektu už této vládě nezbývá dost času. To ale neznamená, že by se nedaly promýšlet a chystat a zároveň usilovat o uskutečnění toho, co už je buď schváleno, nebo se projednává.

O naplnění práva na digitální službu už byla řeč, stejně jako o digitalizaci stavebního řízení. Nyní se v Poslanecké sněmovně projednává novela zákoníku práce, jejíž součástí je i usnadnění digitálního podepisování pracovních smluv, dodatků a podobných písemností. Dosavadní právní úprava byla nastavena tak, že to sice bylo možné teoreticky, ale v praxi ne. To se nyní pro podstatnou část pracovněprávních úkonů změní.

Poměrně velkým projektem má být elektronizace matrik a zanesení matričních údajů do jednotného informačního systému, kterou schválil všemi hlasy na přelomu srpna a září ústavně-právní výbor sněmovny. Lidem by se tak usnadnil přístup k matrice. Rodné, oddací či úmrtní listy by mohl vydávat kterýkoli matriční úřad bez ohledu na místní příslušnost, počítá se i s možností elektronického vydávání a ověřování. Tento projekt by měl být podle současných plánů dokončen až hluboko v příštím volebním období, konkrétně v roce 2027.