Kvóty nein, dotace ja

Zatím se k evropským partnerům chováme trochu jako bratranec, který se každý rok rád přijde nabaštit, ale když přiteče do baráku povodeň, nepůjčí ani kyblík. Nemáme na víc?

Když budete proti kvótám na uprchlíky, tak uvidíte, sebereme vám evropské dotace! Jistě − tyto věty sice takhle natvrdo nikdy řečeny nebyly, ale v novinové, televizní a především facebookové zkratce se daly coby hrozba z Německa slyšet mnohokrát. K tomu se obvykle pojil komentář, jak naivní Mutti Merkel, jakási přihlouplá matka Tereza 21. století, nejdříve uprchlíky pozvala, a když skutečně přišli, tak „nám je Němci chtějí nacpat“.

Pomiňme nyní, že prvních 66 tisíc žadatelů o azyl, kteří mají být přerozděleni podle kvót, není z Německa, ale z Itálie a Řecka: tyto dvě země jsou na jižní hranici Evropské unie a uprchlíci právě do nich přicházejí. Ostatně může se docela dobře stát, že se kvóty na přerozdělování běženců nakonec dlouhodobě neujmou. Budou sice existovat formálně, nikoli však prakticky. Pravdu nejspíš mají ti, kdo říkají, že pokud budou uprchlíci odvezeni z Německa k nám, budou se stejně snažit co nejrychleji dostat zpět.

Zajímavou myšlenkou tak je, že by si ti, kteří prokážou nárok na získání azylu, mohli sami vybrat cílovou zemi. A jednotlivé země by pak podle počtu lidí, kteří k nim zamíří, získávaly finanční a další podporu z evropských peněz − jak o tom mluví například Maximilian Pichl z organizace Pro Asyl v tomto čísle magazínu Reportér.

Drsně a zjednodušeně řečeno v logice úvodních vět: nikoli dotace kvůli azylantům odebírat, ale naopak spolu s nimi dávat.

Možná na to nikdy nedojde, ale představit si tu situaci v České republice je přinejmenším zábavné. Třeba bychom ještě hleděli, jak otevřenou a vítající zemí vlastně jsme. Protože peníze z Evropy, ty my umíme přivítat vždycky a vřele.