Kupředu plout

Když jsem před dvěma lety psala celovečerní program na motivy životních osudů Anity Garibaldi (brazilské manželky italského revolucionáře), vůbec jsem netušila, v jak těžké a smutné době bude album Kupředu plout vycházet.

Dnes je pro mě příběh, který na albu vyprávím, vzkazem z dávných dob – abych si uvědomila, že těžké časy lidé prožívali od chvíle, kdy se objevili na planetě. Je to vzkaz mých dávných předchůdců, který nabádá, abych nepropadala malomyslnosti a byla statečná, protože všechno má svůj konec, i těžké časy.

Album je koncipováno jako melodram – písničky s doprovodem orchestru střídají mluvené pasáže i čistě orchestrální části. Vypravěčem příběhu je starý muž, který vzpomíná, jak coby patnáctiletý mladík doprovázel Garibaldiho na cestách a během putování se platonicky zamiloval do jeho výjimečné ženy Anity…

No a před pár dny mi telefonovala jedna sympatická dáma, jejíž pradědeček v mládí působil jako Garibaldiho písař, prošel s ním mnoho bitev a Anitu znal. Ta dáma má jeho zápisník a je tak laskavá, že mě do něj nechá nahlédnout. Je to, jako kdyby chlapec, kterého jsem si vymyslela, napřáhl ruku přes téměř dvě staletí a řekl: „Já jsem žil, byl jsem skutečný a tebe zdravím! Drž se a pluj stále kupředu!“

A tak předávám jeho pozdrav i vám všem spolu s přáním, abychom přestali hledat, co nás rozděluje, protože jsme na jedné lodi a všichni si zasloužíme plout kupředu. Plujme tedy!