Obětem tam daleko

Karagandský pracovně-nápravný lágr, zkráceně KarLag. V dějinách sovětského represivního systému zaujímá zvláštní místo: patřil k vůbec největším lágrovým komplexům celého souostroví Gulag, ve čtyřicátých letech zabíral (dle dobových dokumentů) téměř 1,8 milionu hektarů. A to uprostřed nekonečné kazašské stepi, v Karagandské oblasti, tak daleko od hučícího davu, že jednotlivé tábory ani nemusely být nijak výrazně oploceny: útěk znamenal takřka jistou smrt. Historické prameny uvádějí, že KarLagem prošlo více než milion lidí. Včetně Čechů, respektive Čechoslováků.

Hrůzy KarLagu dnes připomíná mimo jiné památník ve Spassku, asi půl hodiny jízdy autem od Karagandy. Svůj pomník tu mají různé národy, od Kazachů samotných přes Čečence a Inguše, Estonce, Gruzínce, Francouze či Poláky. Od konce května stojí vedle sedmadvaceti dalších památníků i ten připomínající české oběti – a to nejen KarLagu, ale obecně sovětských politických represí.

S nápadem umístit ve Spassku český památník přišla před několika lety velvyslankyně v Kazachstánu Eliška Žigová. „Realizace pak trvala asi tři roky, přičemž nejdéle trvalo přesvědčit ministerstvo zahraničí,“ říká Roman Kransický, český konzul v Astaně.

„Odhaduje se, že sovětským represivním systémem prošlo až pětadvacet tisíc Čechů a československých občanů dalších národností – například Rusínů, Židů, Němců nebo Maďarů,“ vysvětluje Štěpán Černoušek z Ústavu pro studium totalitních režimů a sdružení Gulag.cz. Tisíce z nich zemřely nebo byly popraveny. „Pokud jde o Kazachstán samotný, šlo pravděpodobně o stovky lidí,“ dodává Černoušek s tím, že celá Střední Asie je z tohoto hlediska velmi neprozkoumaným teritoriem, které by si zasloužilo pozornost českých historiků.

„Památník jsme odhalili 31. května, tedy v den, kdy si Kazachstán připomíná oběti totalitního režimu,“ říká Roman Krasnický. „A o to jde. Nezapomenout.“