Umírání politické debaty

Post Image

Umírání politické debaty

Play icon
19 minut
64959b8ed4d41787ad294aee_006profimedia-0322986663

foto ČTK/Profimedia.cz

Široce sdílený obdiv k výsledkům marketingu Andreje Babiše vedl k tomu, že se jeho styl postupně rozhodly více či méně úspěšně převzít prakticky všechny politické síly v zemi. Výsledkem bylo viditelné zlepšování vizuální a emoční stránky politických kampaní – a také zanedbávání programové práce. Politické programy přestaly být oporou osobních soubojů, což vedlo k faktické smrti politického dialogu, píše novinář Martin Čaban a odpovídá tak v eseji na tradiční otázku magazínu Reportér, co je zásadním problémem dneška. „Tento trend je o to vážnější, že mnoho systémů, například důchodový či zdravotní, které byly nastaveny v prvních letech existence Česka, se vyčerpávají a potřebují změnu,“ říká komentátor.

Nikdy to nebyla idyla. Ani nemohla být. Představa, že politický dialog mezi vládou a opozicí se bude odehrávat na úrovni čistě racionálních argumentů, je prostě naivní. Přesto se v posledních letech hlavní účastníci politických střetů míjejí v debatách o takový kus, že už se téměř nedá mluvit o dialogu nebo souboji myšlenek.

Co považujete za zásadní problém dneška?

Velká část politické komunikace se přesunula na sociální sítě. Tam je ale určena primárně maximálnímu množství stávajících nebo potenciálních voličů, nikoli politickým soupeřům, s nimiž se „na sítích“ dialog vést nemusí a také nevede.

Základní platforma pro veřejnou výměnu politických názorů, tedy parlamentní kolbiště, a především plénum Poslanecké sněmovny rovněž postupně ztrácí svou funkci. Projev u parlamentního řečnického pultíku jako by sloužil už jen dvěma účelům – buď k vyplnění času, aby se dalo jednání zdržovat, obstruovat, anebo k tomu, aby z videozáznamu bylo možné vystřihnout úderný tříminutový klip na Facebook či Instagram. Ani v jednom případě nijak nezáleží na tom, co danému projevu předcházelo, na co reagoval, co zaznělo po něm.

Jistě, také v soubojích Václava Klause s Milošem Zemanem, Mirka Topolánka s Jiřím Paroubkem nebo téměř kohokoli s Davidem Rathem bývalo vždy hodně emocí, osobních útoků a vypjatých situací. Je ale nutné si všimnout, že při tehdejších, byť i osobních soubojích měli jejich aktéři za zády silné politické strany vybavené silnými ideologiemi a silnými programy.

Avšak zatímco osobní a emoční rovinu politické konfrontace dotáhl marketing pracující s moderními technologiemi k dokonalosti, ideová výbava a program se do značné míry ztratily v minulosti.

Podpořte Reportér sdílením článku